POZNÁMKY

Internetový poznámkový aparát

Níže publikované poznámky vznikly coby vedlejší produkt při redakční práci na knize Hypnerotomachia Poliphili. V knize samé nebyl již pro začlenění poznámkového aparátu prostor, proto tyto ryze pracovní poznámky uveřejňujeme zde, zatím bez dalších redakčních úprav. Bibliografie knih a pramenů použitých při redakci knihy a tvorbě poznámek je umístěna v závěru této stránky.

Budeme rádi, pokud se někdo ze čtenářů rozhodne k jejich podobě přispět a rozšířit je, případně opravit poznámky stávající. V tom případě nás kontaktujte na e-mailu info@trigon-knihy.cz.

abakus: nadhlavice, přechod mezi svislým podpůrným článkem a vodorovným kladím.

adamantový: řec. tvrdý jako kámen, pojmenování diamantu

Adonidovy květy: ranunculus, pryskyřník.

adyton: oddělená chrámová prostora přístupná jen kněžím, zejména při chrámech s věštírnami a určených ke slavení mysterií.

aedil: odvozeno ze slova aedes, aedis, "chrám", "budova", jeden z nižších úředníků v římské republice. Aedilové zodpovídali za údržbu veřejných budov, měli na starosti pořádání veřejných slavností a her a dohlíželi na pořádek na tržištích a ulicích.

Aegipan: Aigipan, Kozlí Pan, podle některých podání totožný s bohem Panem, jiní jej považují za jeho syna či otce.

Aemilia panna: zřejmě vestálka (Aemilia svěřila péči o posvátný oheň vestálce, která se ještě učila svým povinnostem a oheň touto nedbalostí vyhasl. Aemilie byla odsouzena, ale po zásahu Vesety, jímž bohyně znovu zapálila posvátný oheň z lněného kusu Aemilinina šatu, který Aemilia vhodila na její oltář, byla vestálka zbavena svého trestu.)

Afrodíté: Afrodita byla Diem provdána za kulhavého boha ohně Héfaista/Vulkána. Héfaistos byl do Afrodity zamilovaný, ale ona lásku neopětovala, podváděla ho s bohem války Áreem. Héfaistos ukoval nezničitelnou, avšak jemnou a hebkou síť, kterou potají připevnil na lože, kde se Afrodita a Áres milovali, a uvěznil je. Žádal pak po Afroditině otci Diovi výkupné, jinak že bohyni nepropustí. Zeus se Héfaistovi jen vysmál, ale Poseidon slíbil, že vše zaplatí, neboť se při pohledu na nahou bohyni lásky bezhlavě zamiloval. Afrodita pak bohu moře porodila dva syny, Rhoda a Hérofila.

Aglaia: nejmladší z Grácií, nazývána "Skvělá" nebo "zářící krásou".

Aglauros: též Aglaurus či Agraulus, athénská princezna, dcera Kekropsova.

Achaimenovci: staropersky Hachámanišijá, vládnoucí dynastie ve starověké Persii. Své pojmenování získali podle pololegendárního kmenového vůdce Achaimena, který žil v první polovině 7. století př. n. l.

Achelóos: bůh největší řeky v řecké Aitolii, bojoval s hrdinou Héraklem o krásnou Déianeiru, dceru kalydónského krále Oinea. V souboji se změnil v hada a Héraklés ho téměř zardousil. Proměnil se v býka a Héraklés mu v souboji ulomil jeden roh, který pak bohyně Néreovny naplnily různými plody a jako "roh hojnosti" ho daroval nejvyššímu bohu Diovi. Tak byl Achelóos i přes své "chameleonské" schopnosti velkým hrdinou přemožen

Acherón: bůh řecké mytologie, syn boha Hélia a bohyně Gaii

Aiakos: latinsky Aeacus, syn nejvyššího boha Dia a nymfy Aigíny. Život mu ztrpčovala Diova manželka Héra - ze žárlivosti vůči jeho matce Aigíně ho nenáviděla a působila mu potíže.

Aiolos: v řecké mytologii vládce větrů, žil na ostrově v Aiolii. Přijal vlídně Odyssea i jeho družinu a na další cestu daroval Odysseovi měch, v němž byly uzavřeny všechny nepříznivé větry, takže lodě poháněl na Aiolův rozkaz jenom mírný Zefyros.

Aisakos: latinsky Aesacus, v řecké mytologii syn trojského krále Priama a jeho první manželky Arisbé (jiné prameny však uvádějí, že jeho matkou byla vodní nymfa Alexirhoé). Aisakos se zamiloval do Asteropé, dcery říčního boha Kebréna (jiná verze hovoří o nymfě Hesperii). Ta před ním jednoho dne prchala, šlápla na hada a v okamžiku zemřela. Zoufalý Aisakos se vrhl z vysokého útesu do moře, avšak bohové se nad ním slitovali a proměnili ho ve vodního ptáka potápku. Ten se od těch dob opakovaně vrhá do moře, potápí se do hlubiny a znovu vyplouvá na hladinu.

Aisón: syn prvního krále Iólku Kréthea, otec Iásóna, vůdce výpravy Argonautů. Médeia, se kterou se cestou domů Iásón oženil, svými mocnými kouzly způsobila, že po kouzelném obřadu, kdy mu vypustila všechnu krev a do žil mu nalila odvar z účinných kouzelných bylin, byl Aisón o řadu let mladší.

Akidalia: pramen Akidalia, vytékal na blízku svatyně Charitek (nynější klášter Panagie = Panny Marie u vesnice Skripu) východně od města Orchomenu v Boiótii; podle něj přívlastek Venuše Acidalia mater, srov. Vergilius Aeneas I. 720.

Aktaión: latinsky Actaeon, v řecké mytologii vnuk thébského krále Kadma, syn jeho dcery Autonoé a Aristaia. Byl proslulým lovcem. Jednou však nechtěně vstoupil do jeskyně v údolí Gargáfie a spatřil bohyni lovu Artemis/Dianu nahou. Uražená bohyně ho za tento čin proměnila v jelena. Během krátké doby jelena vyslídili psi a svého ubohého pána, kterého samozřejmě nemohli poznat, uštvali a roztrhali.

alabandský: Alabanda, kraj/město v Asii (dnes Turecko)

Alexandr: Alexandr Veliký, Alexandr III. Makedonský (356 př. n. l. - 323 př. n. l.), král Makedonie. Rozšířil hranice své říše tažením do Persie a na indický subkontinent, díky čemuž se stal zřejmě největším a nejúspěšnějším vojevůdcem celé historie, který neztratil žádnou bitvu. V době své smrti ovládal většinu světa známého tehdejším Řekům.

Alkinoos: latinsky Alcinous, v řecké mytologii král Fajáků. Zahrada okolo jeho paláce byla proslulá (srov. Odyssea: "Kolem paláce se prostírala nádherná zahrada, plná šťavnatých hrušek, fíků, jablek a hroznů. Ovoce těch stromů se nikdy nekazilo a větve rodily po celý rok.")

Alkména: v řecké mytologii dcera mykénského krále Élektryóna a manželka tírynthského krále Amfitryóna. Byla matkou velkého hrdiny Hérakla. Byla proslulá krásou. Když byl její manžel na Krétě, vzal na sebe nejvyšší bůh Zeus podobu Amfitryóna a vstoupil do její ložnice.

Alkyoné: v řecké mytologii dcera vládce větrů Aiola. Provdala se za tráchínského krále Kéýka. Kéýx vyplul na moře, kde ho zastihla prudká bouře a zahynul. Jakmile spatřila tělo mrtvého manžela, ze zoufalství se vrhla do vln, aby zahynula spolu s ním. To však bohové nemohli dopustit a proměnili ji v ledňáčka. Potom oživili jejího manžela a proměnili ho také. A vypráví se, že tak žijí spolu na mořském břehu a bůh Aiolos ochraňuje je i jejich děti před nebezpečím.

Alléktó: jedna ze tří Erínyí, bohyň pomsty a kletby. Alléktó je ve svém hněvu nejnesmiřitelnější. Je proto také nazývána Bohyně nesmiřitelného hněvu.

Almería: přístavní město ve španělské Andalusii, založené roku 955, kdy osadu nechal opevnit córdobský chalífa Abd ar-Rahmán III (název z arabštiny: al-Maríjja, vyhlídka či stráž, neboť prvotní funkcí místa bylo střežení místní zátoky).

Amaracus: syn kyperského krále jménem Cynaras. Nesl nádobu s voňavkou, zakopl a upustil ji, zemřel na následky příliš silné vůně nebo žalem; amaracus majorana = majoránka zahradní.

Amathunteus: Kypr (srov. dnešní město Amathus, kdysi jedno z nejvýznamnějších míst uctívání bohyně Afrodity).

Amfíón: v řecké mytologii jedním ze synů nejvyššího boha Dia a jeho milenky Antiopy, dcery thébského krále Nyktea.

Amon: řecky Ammón, event. Hammón, , po svém ztotožnění se slunečním bohem Reem označovaný také jako Amon-Re, významný staroegyptský bůh, jehož podstata byla podle starověkých Egypťanů tajemná, neproniknutelná a nepřístupná nejen lidem, ale i ostatním bohům. Hlavním střediskem Amonova kultu v Egyptě byl vasetský karnacký a později i luxorský chrám na východním břehu Nilu a zádušní chrámy panovníků na břehu západním.

Anaxareté: vznešená dívka, do níž se zamiloval Ífis z prostého rodu. Urozená Anaxareté Ífida nedbala, a on se oběsil tedy oběsil. Anaxareté pak byla proměněna v kámen. Srov. Ovidius XIV, s. 331-333.

Androklés: uprchlý otrok římského prokonzula v Africe, který vyjmul divokému lvovi z tlamy trn; po zajmutí se s tímtéž lvem setkal v zápasnické aréně, kde ho lev poznal a neublížil mu; proto byl císařem omilostněn. Tato událost ze stoické báje se uvádí jako příklad vděčnosti zvířete.

Antigoné/zbožná Antigoné: zřejmě chyba, dle kontextu jde o Filomélu, sestru Prokné (viz)

Antipatros: Antipatros Idumejský (cca 100 př. n. l. - 43 př. n. l.) byl otcem v Bibli popisovaného judského krále Heroda Velikého. Byl také významný vojevůdce a vynikající diplomat, sedával u jednoho stolu s Pompeiem Velikým a následně i s jeho soupeřem Gaiem Caesarem. Vždy se dokázal přidat k té správné straně.

Antonius: Marcus Antonius, 83 př. n. l. - 30 př. n. l., římský politik a vojevůdce, význačný stoupenec Gaia Iulia Caesara, kterého podporoval jako vojenský velitel a úředník.

Apellés: antický malíř, dvorní malíř Alexandra Velikého. (viz Plinius, Historia naturalis 35.36.79-97; česky s. 274n.) - dar = Apellés dostal od Alexandra za úkol vymalovat jeho milenku Pankaspu. Když poznal, že se Apellés při práci do dívky zamiloval, věnoval mu ji.

Apis: Hapi (latinsky Apis; gen. Apida), posvátný býk v období starověkého Egypta.

Apollón (dobytek Apollonův): Helliova stáda - sedm stád krav a sedm stád beránků

Apollón Pythijský: Apollón Přemožitel Pýthóna; Apollón Delfský či Věštný.

Apollón: bůh v řecké a římské mytologii a náboženství, syn Dia a Létó, dvojče bohyně Artemis. V pozdějších dobách byl také identifikován s Héliem, který je zosobnění Slunce; jeho sestra Artemis byla ztotožněna s bohyní Měsíce Seléné. Miloval nymfu Dafné, ta se však lásku neopětovala a proměnila se ve vavřínový strom. Apollón pak na znamení smutku nosil na hlavě vavřínový věnec.

appiana: odrůda jablek odvozující své jméno od Appia Claudia Caeca z Claudiova domu. Viz Plinius XV:4.

Aquilon: podle Aquilo, severovýchodní vítr.

Argos: stooký (jindy popisovaný jako jednooký či čtyřoký) pastýř, obr z pradávných dob, konající většinou dobro. Když se Zeus se zamiloval do kněžky Íó, skryl ji před svou manželkou Hérou v podobě krávy. Héra zjistila, jak se věci mají a Dia přemluvila, aby jí krávu daroval. Nechala ji potom hlídat Argem, ale Zeus poslal boha Herma, aby pastýře zabil. Argovýma očima pak Héra ozdobila paví ocas.

Argyrondes: řeka zmiňovaná Hesiodem

Ariadna: v řecké mytologii dcera krétského krále Mínóa a jeho manželky Pásifaé. Měla čtyři bratry, Deukalióna, Glauka, Androgea a Katrea, a mladší sestru Faidru. Zamilovala se do Thésea, pomohla mu zabít Mínotaura. Théseus vzal Ariadnu, plavil se s ní do Athén a sliboval jí manželství. Jenže když loď přistála u ostrova Naxu, její cesta do Řecka skončila. Ve snu se jí zjevil bůh Dionýsos a přikázal jí, aby na ostrově zůstala. Podle jiné verze ji Théseus spící zanechal na ostrově. Ariadna se provdala za boha Dionýsa, Théseus si později vzal její mladší sestru Faidru.

Arión: Arión z Méthymny na Lesbu, legendární básník a pěvec starověkého Řecka. Žil v Korinthu u Periandra a živil se jako zpěvák s doprovodem kithary. Často bývá zobrazován na hřbetě delfína. Ten podle pověsti básníka zachránil, když se vracel po moři z cest, před posádkou, která se ho chystala oloupit a zavraždit. Arión sám skočil do moře a zde ho vzal na hřbet delfín, který byl přiváben jeho

Aristaios: latinsky Aristaeus, v řecké mytologii syn boha Apollóna a nymfy Kyréné; otec Aktaióna.

Aristeidés: Aristeidés z Théb, starořecký malíř. Žil ve 4. století před Kr. Je považován za mistra expresivity, oceňovaná je např. obraz zobrazující umírající matku kojící dítě a její strach, že děťatko vsaje z jejích prsou smrt.

Arsakis: v orig. Arsacida, neurčeno

Artemis: dcera Dia a Léty; jejím bratrem je bůh Apollón, který se s ní narodil jako dvojče. Artemis je bohyně lovu a bohyně Měsíce. Proto je často zobrazovaná s lukem. Je ochránkyní lesů a divoké zvěře. Římskou obdobou Artemidy je bohyně Diana.

Artemísia: Artemísia II., sestra a zároveň manželka krále Masóla (viz). Artemísia vynikala stejnými vůdcovskými schopnostmi jako Mausólos. Podle pověsti takovou sílu nabyla po té, co vypila nápoj z popele svého zesnulého muže.

Asteria: v řecké mytologii dcera Titána Koia a jeho manželky Foibé. Uvádí se, že je manželkou Titána Persa, s nímž zplodila Hekaté, bohyni podsvětí. V Ovidiových Proměnách se uvádí, že se s ní spojil nejvyšší bůh Zeus v podobě orla, ale jinde se tvrdí, že se změnila v křepelku a vrhla se do moře, aby mu unikla.

Asteropé: dcera říčního boha Kebréna. Když prchala před svým milencem Aisakem, šlápla na hada a v okamžiku zemřela. Zoufalý Aisakos se vrhl z vysokého útesu do moře, avšak bohové se nad ním slitovali a proměnili ho ve vodního ptáka potápku.

Astraios: v řecké mytologii syn Titána Kría a jeho manželky Eurybie. Byl otcem hvězd a větrů. S manželkou Éós, bohyní ranních červánků, mají tyto potomky: Euros (bůh východního nebo jihovýchodního větru), Zefyros (bůh mírného západního větru), Boreás (bůh severního větru), Notos (bůh jižního větru); Astraia, bohyně čistoty a nevinnosti.

asyrské jablko: cedrát (Citrus medica), druh citrusů z čeledi routovitých.

Atalanta: v řecké mytologii dcera bojótského krále Schoinea. Byla to proslulá lovkyně. Její otec toužil po synech, když se narodila dívka, dal ji pohodit v lese. Dítě našla medvědice a zachránila je. Atalanta vyrostla ve statnou dívku, která navíc předčila muže v běhu i lovu. Zúčastnila se lovu na kalydónského kance, jehož kůži jí pak Meleagros věnoval. Atalanta měla mnoho ctitelů, ona však o ně nestála. Vymínila si, že si vezme jenom toho, kdo ji dokáže porazit v běhu. Až Hippomenés, syn krále z Bojótie, s pomocí bohyně Afrodíty zvítězil, protože dostal od bohyně jablka, která cestou odhazoval a Atalanta je sbírala a tím se zdržela. Atalanta se však za Hippomena stejně neprovdala. Když se objímali v lesním chrámu, bohové je za znesvěcení posvátného místa za trest proměnili v divou zvěř, nejspíš ve lvy.

Atella: starověké město v Kampánii, jež dalo jméno jedné z forem lidové zábavy, která ovlivnila latinské divadlo (Atellana).

atizoe: vzácný kámen stříbrného lesku, srov. Plin. XXXVII: 10, 54, § 147.

Atlás: v řecké mytologii obr, který na své šíji drží nebeskou klenbu. Je synem Titána Íapeta a Klymené, dcery Titána Ókeana. Atlás zplodil s bohyní noci Nyktou Hesperidky, s Ókeanovnou Aithrou pak Hyády a syna Hyanta, s další Ókeanovnou Pléionou pak Plejády. Dále je otcem nymfy Kalypsó, bohyně deště a pramenů Dióny a Néreovny Maery.

Attalos: král Attalos I. (269 př. n. l. - 197 př. n. l.) nebo také Attalos Sótér (=Spasitel) byl vládce maloasijského města Pergamon, příslušník rodu Attalovců.

augustovský kámen - druh mramoru (lat. Augusteum) podobný hadci, ale se skvrnami v podobě vlnek stočených do kulata; Isidor, s. 141

auripigment: minerál, sirník arseniku, pův. řecky arsenik (srov. Isidor, s. 54); pozdější název složen z latinských slov aurum - zlato a pigmentum - barvivo; užívalo se ho v malířství.

Aurora > viz Éós

Ausónie: "Ausones", italsky Ausoni, původně latinsky "Aurunci", jméno, které použili řečtí spisovatelé k popisu různých italských národů obývajících jižní a střední regiony Itálie. Později bylo jméno rozšířeno na všechny Italy a Ausónie se stalo poetickým jménem v řečtině a latině pro Itálii samotnou.

Auster: bůh větru

Avellano: avellana je rodové jméno lísky; odkazuje na starobylé italské město Abella/Avella v provincii Avellino v Kampánii. Tento region je pěstováním lísky obecné znám od starověku.

Averno: jezero u Kýmy v Kampánii, jméno řecky znamená "bez ptáků", protože jeho sirné výpary zabíjely hejna prolétajících ptáků. Tmavé, téměř nehybné vody byly považovány za vstup do Hádova podsvětního království.

avernský: podsvětní, viz Averno (srov. Vergilius Aeneas VI, 126)

balani: Dios balanum, srov. Plinius, XV:25

barathrum: z řeckého bárathron, jáma, do které byli házeni zločinci (zejména v Aténách); obecně propast, peklo.

Bassus: Publius Ventidius Bassus, římský generál a jeden z chráněnců Gaia Iulia Caesara.

Boreás: bůh severního větru

Brontés: podle řeckých bájí jeden ze tří Kyklopů. Jeho jméno znamená "hrom". Brontés s bratry pomohli Diovi, když povstal proti svému otci Kronovi tím, že mu zhotovili hromy a blesky, s jejichž pomocí zvítězil.

brousek: lat. cotis, brusný kámen na železné nástroje, srov. Isidor s. 111.

Brutus: Marcus Iunius Brutus (85 př. n. l. - 23. října 42 př. n. l.), římský politik, zastánce republikánského zřízení a jeden z iniciátorů spiknutí proti diktátoru Gaiu Iuliu Caesarovi. Dlouhá léta byl Caesarovým blízkým přítelem, avšak byl zastáncem republikánského zřízení, jež bylo v té době ve vážné krizi, kterou ještě prohlubovaly snahy Caesara po monarchistické vládě. To bylo důvodem Brutovy účasti na spiknutí proti diktátorovi, jemuž se postavil do čela. Na Caesarově zavraždění v březnu 44 př. n. l. se podílel osobně. Poté odešel do Malé Asie, aby tu shromáždil vojsko k boji s Caesarovými přívrženci. Roku 42 př. n. l. byl poražen Marcem Antoniem a Octavianem u Filipp. Po prohrané bitvě spáchal sebevraždu. Autorem Brutova životopisu je Plútarchos.

bucina: dechový nástroj, buď jenom jednoduchý zvířecí roh, nebo bronzový nástroj tvaru písmene "G" s podpůrnou příčkou.

Byblis: v řeckém bájesloví dcera Míléta a Kyany, nymfa, milovala svého bratra Kauna a v zoufalství se proměnila v pramen. (OVidius, IX, 447-665)

Cádiz: latinsky Gadez, přístavní město v jihozápadním Španělsku. Byl založen Féničany před rokem 1000 př. n. l., podle tradice 80 let po Trojské válce. Okolí bylo obýváno národem Tartessů a bývá ztotožňováno s biblickým Taršíšem.

Canens: lat. "zpívající", v římské mytologii nymfa z Latia, personifikace písně. Byla dcerou boha Jana a bohyně Venilie. Jejím manželem byl Picus, jenž opovrhl láskou čarodějnice Kirké a ta ho proměnila v datla. Canens hledala svého manžela šest dní a potom se vrhla do řeky Tibery. Zazpívala poslední píseň a zemřela. Měli jediného syna Fauna.

Cardea: římské božstvo chránící panty dveří (latinsky cardo, "dveřní závěs")

Castalia: v řecké mytologii najáda, obývající stejnojmenný pramen v Delfách.

Castianeira: partnerka Priama (Homér Ilias)

Catullus: Catullův kapitol (Mons Capitolinus, jeden ze 7 pahorků, na nichž vystavěn Řím; zdejší chrám vysvěcen Q. Lutatiem Catullem r. 69 př. Kr.)

Cephissus: v řecké mytologii říční bůh, syn boha jménem Pontus and Thalassy. Měl tři dcery, jimiž byly: najáda Lilaea, Daulis a Melaeno; a dva syny, jimiž byli Eteocles, z něhož se stal král Orchomenus, a Narcissus.

cepionidus: magický kámen mnoha barev, o němž se říká, že odráží podobu toho, kdo se do něj dívá.

Ceres: římská bohyně úrody a obilí. Její kult byl v Římě byl velmi starý, o čemž svědčí že měla svého flamena, narůstal však pod řeckým vlivem, Ceres byla ztotožněna s řeckou Démétér, a byla počítána mezi Dii Consentes - dvanáct nejdůležitějších božstev.

Cerité z Tuscie: zřejmě etruskové ve starém Toskánsku (etruské město Caere, dnes Cerveteri, osídleno od doby Villanovské kultury; v době rozkvětu Etruské civilizace bylo významné jako obchodní metropole Tyrhénského moře. Archeologicky významná etruská nekropole Banditaccia, město mrtvých s hrobkami - tumuly).

cimolijský: řecky kimolia, latinsky terra simolia, anglicky cimolite - jílovitá země široce používaná ve starověkém světě v lékařství, při bělení i při praní oděvů.

Citrus: neurčený ostrov v~Germánii.

claudiana: rovněž odrůda jablek, která jsou dle Plinia stejně velká jako appiana; srov. Plinius XV:4.

Concordia: římský protějšek bohyně Harmonie, což byla dcera boha války Area a bohyně lásky Afrodíty, manželka prvního thébského krále Kadma.

Cynthia: Artemis, bohyně Měsíce = Měsíc

číšník/zajatý fryžský číšník > viz Ganymédés

Dafné: v řecké mytologii nymfa, dcera říčního boha Péneia (podle jiné verze dcera Gaii a Ladona). Podobně jako bohyně Artemis je panenskou lovkyní. Když se bůh Apollón posmíval bohu lásky Erotovi, pomstil se mu Eros tím, že jej zasáhl svým šípem. Apollón vzplanul k Dafné láskou, kterou však ona neopětovala, protože Erotův šíp způsobil pravý opak. Apollon Dafné pronásledoval, ona mu unikala. Vysílená Apollonovým pronásledováním, prosila svého otce Péneia, zda by mohl změnit její podobu. Ten ji proto proměnil ve vavřínový strom. Její tělo se pokrylo kůrou, ruce se staly větvemi, vlasy listovím. Na její památku nosil Apollon vavřínový věnec.

Dafnis: pastýř na hoře Ídě na Krétě, proměněný žárlivou nymfou ve skálu.

Daidalión: v řecké mytologii syn Světlonošův (Hesperos, Lucifer) a bratr Kéýkův, proměněný Apollónem v jestřába pro nářek nad smrtí jeho dcery Chione; viz: Ovidius, XI, 291-345; nicméně v orig. se skutečně mluví o slavíkovi ("luscinia").

Dareios: Dareios I. (staropersky Dárajavauš), kolem 550 př. n. l. - listopad 486 př. n. l. perský velkokrál z rodu Achaimenovců vládnoucí v letech 522-486 př. n. l.

Decima: jedna z parek/parcae, tří personifikací osudu v římské mytologii (Moirai v řecké mytologii a germánské mytologii, Norns). Nona a Decima byly zodpovědné za zrození, zatímco Morta měla dohled nad smrtí. Podle jejich soudu náležely lidem všechny dobré i špatné věci v životě a dokonce sám Jupiter se musel podřídit jejich vůli. Měřily vlákno života pomocí prutu, stejně jako jejich řecký ekvivalent Lachesis. Její matkou je bohyně noci a otcem je bůh temnoty.

decimiánský: odkaz na odrůdu ovoce - srov. Plinius, XVI, hned v úvodu mluví o decimiánských hruškách.

Déianeira: v řecké mytologii dcerou kalydónského krále Oinea a jeho manželky Althaie. Byla druhou manželkou největšího řeckého reka Hérakla.

Démodokos: latinsky Demodocus, v řecké mytologii slepý pěvec, který žil na dvoře fajáckého krále Alkinoa (viz). V bájích se vyskytuje pouze v příběhu Odysseova bloudění při návratu z trojské války. Když jeho loď ztroskotala u břehů ostrova Scherie, dostalo se mu přátelského pohostinství u krále Alkinoa, aniž by věděl, o koho jde. Při hostinách bavil hosty slepý Démodokos, který byl obdarován velkým pěveckým talentem. Odysseus byl jeho zpěvem dojat tak, že ho jeho slzy prozradily.

Diana: římská panenská bohyně lovu a měsíce, obdoba bohyně Artemis v řecké mytologii. Obvykle je vyobrazována s lukem a v doprovodu psů nebo lesních zvířat.

Dídó: Dídó (2. pád Dídony, též Elissa) byla sestrou fénického krále Pygmalióna z Týru, bájná zakladatelka a první královna Kartága. Spáchala sebevraždu poté, co ji opustil Aineiás, do kterého se beznadějně zamilovala.

Didymaion: starověké řecké posvátné místo nedaleko Mílétu, zasvěcené Apollónovi a Artemis; proslulo jako věštírna.

Dionýsos: latinsky Dionysus, Bacchus, v řecké mytologii syn nejvyššího boha Dia a jeho milenky Semely. Je bohem vína a nespoutaného veselí. Původně byl i bohem úrody a plodnosti.

dircejský: thébský; srov. Dircejský pramen, vodní pramen nedaleko Théb, zasvěcený Músám.

Dis: Dispater nebo Dis Pater (zkráceně Dís) je římský bůh podsvětí, později ztotožňovaný s Plutonem nebo Hádem.

Dodóna: obec a centrum správního obvodu na severozápadě Řecka. Ve starověku se zde nacházela slavná svatyně boha Dia s věštírnou. Střediskem svatyně byl posvátný Diův dub. Ze šumotu listí tohoto dubu kněží věštili.

Dóris:- manželka a sestra Néreova, s níž má nespočet dcer > Néreovny:

Drusilla: Livia Drusilla (58 př. n. l. - 29 n. l.) římská císařovna, třetí manželka Augusta, matka Tiberia. Po smrti svého druhého manžela, císaře Augusta, dostala titul Augusta a vládla spolu se svým synem Tiberiem, který však postupně její moc omezil.

Dryády: nymfy, žily v jeskyních, hájích i jednotlivých stromech

Élektra: jméno odvozeno z řeckého slova elektron, jantar. - Zde nejspíš odkaz na Élektru, dceru Titána Ókeana a jeho manželky Téthys. Jejím manželem se stal Thaumás, bůh přírodních úkazů na moři.

elektrum: řecky élektron; v Odyssee popsáno jako kovová látka sestávající ze zlata slitého se stříbrem. Slova se ale běžně používalo pro jantar, zřejmě kvůli světle žluté barvě některých odrůd, a také díky elektrostatickým vlastnostem jantaru.

Endymión: v řecké mytologii syn élidského krále Aethlia (možná dokonce syn samotného Dia). Byl to pohledný mladík, pastýř na hoře Latmos v Karii. Velkou láskou k němu zahořela bohyně měsíce Seléné. Každou noc k němu sestupovala z oblohy, obdivně se na něj dívala, líbala ho, a i když ho nikdy nevyrušila z jeho hlubokého spánku, porodila věčně mladému jinochovi prý 50 dcer.

Éós: řecká bohyně úsvitu. Římská persofinikace úsvitu je Aurora.

Ephyra: srov. Vergilius, Georgica 4.341

Epiriphe: nejasné, dle kontextu jde o Asteropé (viz)

Erató: (z řeckého eran, "milovat") je v řecké mytologii jedna z devíti Múz, dcera nejvyššího boha Dia a bohyně paměti Mnémosyné. Je múzou milostného básnictví a milostných písní. Je považována za objevitelku erotického básnictví a tance. (zde mylně uváděná jako Ókeanovna!)

Erebos: v řecké mytologii bůh věčné tmy a sama věčná tma. Jeho jménem se nazývá nejhlubší a nejtemnější část podsvětí, kde sídlí Hádés.

Erichthonios: syn boha ohně a kovářství Héfaista, stal se druhým athénským králem. Bývá také nazýván Erechtheus. Když si bohyně Athéna nechala u Héfaista dělat vlastní zbroj, kovář bohů nechtěl za práci peníze, ale její přízeň. Pokusil se ji znásilnit, ale Athéna se mu vytrhla, jeho sémě dopadlo na zem a oplodnilo matku Zemi. Erichthonios se narodil jako napůl člověk, napůl had, s hadím ocasem místo nohou.

Erós: latinsky Amor nebo Cupido, bůh lásky a sama láska; syn boha války Area a bohyně lásky a krásy Afrodíty.

Erycina: Venuše (či Afrodita) Erycinská, ctěná na hoře Eryx v západní Sicilii. Roku 216 př. Kr. jí byl podle rady knih Sibylliných zřízen na Kapitoliu chrám. Venuše Erycina představovala jednak ženskou sílu nebes a plodivé přírody, též klidné hladiny mořské, ale též profanní stránku prostituce.

Eufrosyné: Grácie, "Dobromyslná" nebo "Blaženost", je bohyní radosti, ztělesněním půvabu a krásy.

Euklides: též Eukleidés nebo Euklid, asi 325 př. n. l. - asi 260 př. n. l., řecký matematik a geometr.

Euros (latinsky Eurus nebo Vulturnus): bůh východního nebo jihovýchodního větru

Eurydika: postava řecké mytologie, manželka Orfeova. Zamiloval se do ní, když coby ještě vodní víla naslouchala jeho zpěvu. Byli spolu velmi šťastni až do dne, kdy Eurydika zatoužila uvidět své družky. Cestou k nim ji uštkl had a Eurydika odešla do podsvětí. Orfeus se vydal do světa mrtvých poprosit vládce podsvětí o navrácení Eurydiky na svět. Vládce Hádés souhlasil pod podmínkou, že se za Eurydikou ohlédne až na zemi. Orfeus slib nedodržel a Eurydika se mu ztratila.

Eurynomé: matka tří Grácií (otec Zeus)

Eurystheus: v řecké mytologii syn krále Sthenela a jeho manželky Nikippy, vnukem Perseův. Mykénský král. ad krásné plody, po nichž toužil - zřejmě odkaz na zlatá jablka hesperidek

faba Syriaca: Celtis australis L. - břestovec obecný (Latinitatis medii aevi lexicon Bohemorum - Slovník středověké latiny v českých zemích, I-II. Praha: Academia 1992. Elektronická verse 1.1 (c) Filosofický ústav AV ČR, v. v. i.)

Faethón: latinsky Phaethon, v řecké mytologii syn boha slunce Hélia (nebo také Apollón zvaný Foibos - Zářící) a jeho milenky Klymené. Faethón si přes nesouhlas otce vypůjčil od Hélia bájný sluneční vůz, s nímž koná denně cestu po nebeské klenbě. Koně ale poznali, že je řídí nezkušená ruka, vyjeli ze své obvyklé dráhy a letěli nejdříve vysoko až ke hvězdám, pak slétli velmi nízko nad zem. Žárem spálili úrodné pláně Arábie, Núbie i Sahary a celou oblast změnili v poušť. Obyvatelům Afriky žár ožehl pleť, takže jsou navždy černí. Zeus srazil Faethonta bleskem do hlubin. Faethontovy sestry Héliovny se ze žalu změnily v topoly a z jejich slz, padajících do vod Éridanu, prý vznikl jantar.

Faethúsa: dcera Hélia a nymfy Neairy

Fajákové: latinsky Phaeaci, v řecké mytologii národ na ostrově Scherii, proslulý blaženým životem a přátelskými vztahy k ostatním lidem i národům.

Favonius: jeden z římských větrných bohů, kteří drželi vládu nad rostlinami a květinami a byl obecně přirovnáván s řeckým Zephyrem (viz).

Fénix: bájný pták, který se vyskytuje v mytologiích mnoha národů; v podrobnostech se jednotlivé mytologie liší, základním atributem je však fakt, že Fénix zemře spálením sebe sama a opět se ze svého popela narodí. > Arabský fénix - na sklonku života si vyrobí hnízdo/hranici z aromatických bylin (myrha), uvelebí se v něm a vzplane, aby se po třech dnech mohl opět zrodit z popela.

Feronie: bohyně spojená s přírodou, plodností, zdravím a hojností; Servius píše, že když oheň zničil její háj a místní obyvatelé se chystali přemístit sochy na jiné místo, spálené dřevo změnilo barvu na zelenou.

fescenské > Festus, Fescennina carmina, jedna z nejranějších forem italské poezie, z níž se vyvinula satira a římské komické drama

Filoméla: dcera athénského krále, znásilněná svým švagrem Téreem (viz), jenž jí ze strachu, aby nevydala svědectví, vyřízl jazyk. Bohové ji proměnili v slavíka.

Filyra: Ókeanova dcera, s níž zplodil Kronos (Saturnus) Kentaura Cheirona.

Flora: římská, původně sabinská, bohyně květů a jara

Foibos, Phoibos > Apollón (viz)

Forculus: římský bůžek, který chránil dveře (latinsky fores).

Fortuna: v římské mytologii bohyně náhody, osudu, personifikací štěstí, naděje v dobré pořízení, zosobňuje nevypočitatelnost života. Může být zobrazována zahalená a slepá jako moderní pojetí spravedlnosti. Jejím ekvivalentem v řecké mytologii je bohyně Tyché. Její otec byl Jupiter (odpovídá řeckému Diovi), neměla žádného milence, ani děti.

Frýgie: historický název území, které se rozkládá v západní části Anatolské vysočiny. Již ve 12. století př. n. l. se zde usadili Frygové, kteří v 8. století př. n. l. založili své království (král Midas); adj.: fryžský.

Furie: v římské mytologii bohyně pomsty a kletby. V řecké mytologii jim odpovídají Erínye. Vznikly z krve Urána poté, co ho jeho syn Chronos zabil - jiné podání praví, že jsou potomky Acherónta a bohyně Nyx. Jsou tři: Megaira (latinsky Megaera), Alléktó a Tísifoné.

Gád: město Cadiz

gaditano, Gaditánec: gaditánský, obyvatel města Cádiz (Gádir)

Ganga: největší řeka Indie.

Ganymédés: v řecké mytologii syn trojského krále Tróa a jeho manželky Kallirhoy; krásný mladík, Zeus po něm zatoužil a poslal do Tróje orla (nebo se sám bůh v orla přeměnil), dopravil ho na Olymp a udělal z něj číšníka bohů.

Gargáfie: údolí nedaleko Platají a pohoří Kithairon; ve zdejší jeskyní tůni spatřil Aktaión nahou bohyni Artemis.

Germánie: latinsky Germania, ve starověku označení území východně od řeky Rýna, které obývaly veskrze germánské kmeny.

Glaukos: lat. Glaucus, v řecké mytologii mořský bůh, syn boha Poseidóna. Původně byl prý smrtelným námořníkem, který objevil bylinu, která navracela rybám život. Ochutnal ji také a získal tím nesmrtelnost, ale jejím působením mu místo rukou narostly ploutve a místo nohou rybí ocas a musel zůstat v moři. Zamiloval se do krásné Skylly, kterou kvůli tomu žárlivá čarodějnice Kirké uvrhla do neštěstí. (viz Ovidus: Proměny).

glycyside: kouzelná bylina, jíž Asklépius oživil Hippolytovo mrtvé tělo. (někdy bývá ztotožňována s pivoňkou)

Gorgiás z Leontín (asi 483-376 př. n. l.) byl řecký filosof a zejména rétor, představitel první generace sofistů.

gortýnský: adj. od Gortys (též Gortýna, Gortyn), archeologické naleziště na Krétě u vesnice Mitropolis. Ke Gortýně se vztahuje řada mytických událostí: Zeus v podobě býka zde měl počít spolu s Európou syny Mínóa a Rhadamantha. Podle jedné verze mýtu založil město samotný Mínós, podle jiné Rhadamanthův syn Gortys.

Grácie: dcery nejvyššího boha Dia a Ókeanovny Eurynomé (podle jiné verze dcery boha slunce Hélia a najády Aigly). Jsou to bohyně půvabu a krásy. Jsou tři: Aglaia, Eufrosyné a Thálie.

gryf: bájné stvoření, jehož mytologický původ sahá přinejmenším do 3. tisíciletí př. n. l. Bývá zobrazován se lvím trupem, zadníma nohama a ocasem, a s orlí hlavou, krkem, křídly a pařáty. Byl ochráncem zlatých pokladů a dolů. Původně starověké skytské božstvo pak bylo přejato středověkou mytologií a heraldikou.

Gýges: akkadsky Guggu, starověký lýdský král (asi 716 - 678 př. n. l.), který založil dynastii Mermnovců. Gýgés je zpola mýtickou postavou řecko-římské antiky.

Hádés: v řecké mytologii bůh podsvětí (řecky též Plútón, latinsky Plútó). Je nejstarším synem Titána Krona a Rheii. Po narození ho Kronos pozřel, protože se bál, že ho některý ze synů zbaví vlády. Když ho bratr Zeus z útrob Krona spolu s jeho dalším bratrem Poseidonem po velkém boji osvobodil, Hádovi po dělení světa připadla říše mrtvých. Z obětních zvířat měl nejraději černé ovce, při jejich zabíjení se však obětující musel dívat jinam.

hamadryáda: lesní nymfa, která žije a umírá ve svém stromě

Hannibal: Hannibal Barkas, 247 př. n. l.-183 př. n. l., kartáginský generál, stratég a taktik. Jedním z jeho nejslavnějších činů byl pochod jeho armády (včetně válečných slonů) z Ibérie, přes Pyreneje, jižní Galii a Alpy až na sever Apeninského poloostrova v době na počátku druhé punské války.

Hannibalův slon > Hannibalův osobní slon Surus (Syřan), pravděpodobně slon indický ze syrského chovu. Nasazení válečných slonů jak psychologický, tak faktický účinek, a to zejména na jezdecké oddíly. Halasné troubení a pach neznámých obrovských zvířat ustál jen málokterý vojenský kůň. Hlavním účelem válečných slonů bylo rozrážet nepřátelské linie a uvolňovat cestu jízdě a pěchotě.

harpyje: mytické bytosti (monstra) antické mytologie, zobrazované jako napůl ženy napůl ptáci.

Hebros: řeka ve východní Thrácii (dnes území severního Řecka a jižního Bulharska), pramenící na hoře Rhodope a ústící do Egejského moře; v anglickém překladu chybně přepsáno jako Hebron.

Helena: v řecké mytologii dcera nejvyššího boha Dia a jeho milenky Lédy. Helena byla prohlášena a uznávána jako nejkrásnější z žen. Usiloval o ni Paris, klíčová postava vypuknutí trójské války.

Helenina ňadra: Helena (viz) věnovala bohyni Athéně v chrámu ve městě Lindos (viz) na ostrově Rhodos dva poháry, které tvarem i velikostí odpovídaly jejím ňadrům.

Heleniny slzy: oman pravý, latinsky helenium, původ jména se dává do spojitosti s Helenou (viz); v místě, kam dopadly její slzy, vyrostly kvítky omanu.

Helikón: pohoří v Boiótii, kde byl uctíván Apollón a Múzy, jež prodlévaly ve zdejších pramenech v posvátných hájích.

Herkules: Héraklés, v řecké mytologii syn Diův a énin, nevlastní syn Amfitryóna a potomek Perseův, nejslavnější hrdina, který jako jediný dostal nesmrtelnost a stal se bohem.

Hermés: syn Dia a Maii, v řecké mytologii posel; v římské mytologii ztotožňován s bohem Merkurem. Syn Dia a Maii se narodil na hoře Kylléné v Arkádii. Je ochráncem cest a poutníků, ale i zlodějíčků, bohem obchodu, lsti a podvodu a v neposlední řadě poslem bohů. Nikdo jej nemůže předčit v chytrosti, bystrosti a dokonce ani v krádeži.

Hermias: Hermias Atarneus, zemřel 341 př. n. l., Aristotelův tchán. Ve svém mládí studoval filozofii na Platonově akademii, tam se poprvé setkal s Aristotelem.Ten se nakonec oženil s Pythií, Hermiasovou dcerou či neteří. Po Hermiasově smrti mu Aristoteles zasvětil sochu v Delfách a složil na jeho počest Hymnus k ctnosti. [nejasné, zda odkaz Hermias Regulus vede právě k tomuto muži]

Hesperidky: dcery Titána Atlanta a bohyně noci Nykty, mají za úkol hlídat strom v zahradě bohů, který nese zlatá jablka. Jedním z úkolů Héraklových, které dostal od krále Eurysthea, bylo přinést tři tato jablka. S pomocí Titána Atlanta tento úkol splnil a pak jablka věnoval bohyni Athéně, která je Hesperidkám zase vrátila. Jedno jablko ukradla bohyně sváru Eris a s nápisem "Té nejkrásnější" ho hodila mezi bohyně Héru, Athénu a Afrodítu. Spor o jablko mezi těmito bohyněmi pak ve svých důsledcích vedl k Trójské válce.

hexaréma: řecky hexéra, typ polyrémy, lodi s mnoha vesly nebo veslaři; měla dvě řady vesel po třech veslařích a zřejmě to byla prostě zvětšená verze původní menší diéry.

hexeconthalithos: malý pestrobarevný kámen; viz Isidor, s. 189.

hieracitis: kámen, odhánějící mouchy, jehož vzhled upomíná na peří jestřába (řec. hierax); Srov. Isidor, s. 76-77.

Hierón: Hierón I., tyran Gely a Syrakus v 5. stol. před Kr. Jeho panovnický dvůr hojně navštěvovali významní básníci a filosofové.

Hippe: (též Melanippe či Euippe), dcera kentaura Cheirón a Chariclo. Byla svedena Aiolosem, synem praotce Řeků Helléna. Ve snaze skrýt těhotenství utekla do hor, kde porodila dceru Melanippe. Když ji její otec přišel hledat, aby ji potrestal, Hippe se odvolala k bohům a ti ji změnili v klisnu. Bohyně Artemis umístila obraz Hippe mezi hvězdy, kde se stále ještě skrývá před Chironem (zástupce souhvězdí Kentaura), pouze s hlavou viditelnou za Pegasem. (srov. Gaius Iulius Hyginus: Poetica Astronomica)

hippokampos: bájný tvor ze Středozemního moře, řecké mytologie. Hippos - kůň, kampos - mořská příšera = napůl kůň a napůl ryba.

Hippolytos: v řecké mytologii syn Athénského krále Thésea a jeho první manželky Amazonky Antiopy. Hippolytos měl velkou vášeň pro lov a uctíval bohyni Artemis. Ženám se však vyhýbal a když nepodlehl ani bohyni lásky Afrodítě, ta se urazila a způsobila, že se do něj zamilovala otcova druhá manželka Faidra. Hippolytos však Faidřinu lásku odmítl. Ta si roztrhla šaty a oběsila se na trámu dveří, avšak zůstal její vzkaz, v němž obvinila Hippolyta. Théseus uvěřil Faidře a požádal boha moří Poseidóna, aby Hippolyta zahubil. Bohyně Artemis však prohlásila Hippolyta za nevinného a požádala Asklépia, aby jeho tělo oživil. Ten se opravdu dotkl mrtvé hrudi kouzelnou květinou a po vyřčení zaklínadla se jeho hlava pozvedla.

Hippomenés: miloval krásnou Atalanté, ta se však odmítala vdát za jiného, než za toho, jenž by ji předstihnul v běhu, podařilo se to až Hippomeneovi s pomocí Venuše/Afrodité (tři zlatá jablka)

histrión: starořecký herec, kejklíř.

hrušeň/krustumerisjká (hrušeň): Crustumerium (Crustuminum, Crustumeria, Crustumeri, Crustumium), starobylé město v Latiu, na okraji území Sabinek, v blízkosti pramenů Allia, nedaleko Tiberu; srov. Plinius III:68, Vergilius Aeneas VII, 631.

hrušeň/kurmundulská (hrušeň): orig. curmunduli, nejasné.

Hydra: v řecké mytologii dcera stohlavého obra Týfóna a Echidny, napůl ženy, napůl hada. Sama je obluda s hadím tělem a devíti dračími hlavami. Žila v bažinách u města Lerny v Argolidě. Ničila okolí, lidé proti ní nic nezmohli, protože z jedné useknuté hlavy vyrostly hned dvě. Jedna z jejích devíti hlav byla dokonce nesmrtelná.

Hymén: bůh sňatku a ochránce manželství, bůh svatebních zpěvů

hyméttský kámen: od Hyméttos, horský masiv v řeckém kraji Attika, jihovýchodně od Athén.

Chaburas: Chábúr, levý přítok Eufratu, dnes na severovýchodě Sýrie s horním tokem v Turecku; identifikace dle anglického vydání, v orig.: Cabille.

chaonské žaludy: Chaónia, Chaon, jméno severozápadní části of the northwestern part of Epirus, domovina řeckých kmenů chaonů; srov. Vergilius, Zpěvy rolnické: "Libere, Cerero štědrá, vždyť na váš pokyn nám země dala úrodný klas za chaonský žalud."

chernites: "egyptský alabastr", kámen vzhledem podobný slonovině a tvrdostí i bělostí mramoru. Prý v něm byl pochován Dareios. Viz Isidor s. 132; srov. Plinius 37, 191.

chlamys - vlněný plášť ke kolenům, užíval se při jízdě na koni a na cesty. Podle Suetonia byl vynalezen za časů Numy Pompilia.

Chloris/manželka Nérea: zřejmě omyl, jde spíš o Dóris (viz)

Chlóris: manželka Zefyrova

chloritis: neurčený kámen, v orig. Colorites, přepis převzat z anglického vydání (možná corallius, korál?).

choaspitis: drahokam zelené barvy, název se odvozuje od perské řeky. Viz Isidor, s. 163

chrám Concordie: Tempio della Concordia, římský antický chrám, který stával na samotném západním konci Fora Romana, těsně pod Kapitolem. Byl zasvěcen Concordii, římské bohyni harmonie a svornosti. Chrám patrně vznikl v roce 367 př. n. l. na popud římského politika a vojevůdce patricijského původu Marca Furiua Camilla, aby připomínal zákon Lex Licinia Sextia, který potvrzoval rovnost mezi plebeji a patriciji.

chrám Diany v Efezu: Artemision, Artemidin chrám v Efesu, vybudovaný kolem roku 550 př. n. l. ve městě Efesos na pobřeží Malé Asie. Ve své době byl chrám nejen jednou z největších a nejkrásnějších staveb řeckého světa, a proto byl prohlášen za jeden ze sedmi divů světa. V roce 356 př. n. l. byl podpálen Herostratem z Efesu, neboť dotyčný toužil zapsat se tímto svým činem do historie.

chryselectrus: drahoka podobný zlatu, ale zbarvený jako electrum (jantar). Srov. Isidor s. 205

Iásón: syn dědice iólkského trůnu Aisona. Stal se vůdcem známé výpravy Argonautů do Kolchidy. Za pomoci krásné Médeie, dcery krále Aiéta, získal zlaté rouno. Pak s ním Médeia, jíž Iásón nabídl manželství, nastoupila na palubu lodi Argó a odpluli.

Idona: oplakává svého Ithyla - neurčeno

idy: lat. Idus; v březnu, květnu, červenci a říjnu označují 15. den, v ostatních měsících 13. den. Původně označovaly úplněk a střed měsíce.

Ifigenie: Řekové jsou na válečné cestě do Tróji zdrženi rozbouřeným mořem v Aulidě, nemohou se pohnout z místa, dokud nebude obětována panenská Ifigenie. Bohyni Dianě se dívky zželí a na obětišti ji vymění za laň.

Ífis - chlapec z prostého rodu, který se zamiloval do vznešená dívky Anaxareté. Urozená Anaxareté Ífida nedbala, a on se oběsil tedy oběsil. Anaxareté pak byla proměněna v kámen. Srov. Ovidius XIV, s. 331-333.

Ilium: též Ilion (u Homéra Ilios), Trója (viz)

Ilýrie: latinsky Illyricum, ve starověku území, rozkládající se na západě dnešního Balkánského poloostrova, jež obývaly divoké kmeny Ilyrů.

Ísis: Eset, staroegyptská bohyně, matka Hora, tedy panovníka, a manželka Usira, měla povahu osobní i kosmické bohyně.

Ithylus/Ithylos: oplakáván Idonou - neurčeno

ityfalický: vyzdvihující kult falu, zobrazující nepřirozeně velké mužské přirození.

Itys: v řecké mytologii syn Térea, thráckého krále a Prokné, dcery athénského krále (viz)

Janus: v římské mytologii bůh vrat, dveří, vchodů, začátků a konců. Ačkoliv byl obvykle zobrazován se dvěma opačnými tvářemi, byl Janus vlastně Quadrifrons, tedy bůh čtyř tváří.

jónský modus: pojem z oblasti hudební nauky, který se používá pro posloupnost tónů diatonické durové stupnice zahrané od jejího prvního stupně (tj. jónský modus zní stejně, jako sama diatonická durová stupnice); vterminologii používané v antickém Řecku, odkud názvy církevních modů pocházejí, byl jónský modus nazýván lydický.

Julius Caesar: Gaius Julius Caesar, 100 př. n. l. - 44 př. n. l., římský vojevůdce a politik, jeden z nejmocnějších mužů antické historie.

Julius/božský Julius > Gaius Julius Caesar, 100 př. n. l. - 44 př. n. l., římský vojevůdce a politik, jeden z nejmocnějších mužů antické historie.

Juno: hlavní bohyně starověkého Říma (ve starověkém Řecku jí odpovídala Héra, Etruskové ji nazývali Uni). Byla to královna bohů, sestra a zároveň i manželka Jova, vládce všech bohů, a matka Hébé, Vulkána a Marta, jedna z nejdůležitějších postav božstva starořímského náboženství. Spolu s Jupiterem a Minervou tvořila Triádu.

Jupiter Anxur: Anxurus, italské božstvo, který bylo uctíváno v háji poblíž Anxuru (dnes Terracina) spolu s bohyní Feronií. Byl považován za mladého Jupitera a Feronie za Juno. V Terracině se dochovaly zříceniny chrámu Jupitera Anxura

Jupiter Kapitolský: ochránce římského státu (chrám), bůh přírodních sil, ochránce přísahy věrnosti a práva, v boji ochránce vojska a dárce vítězství

Kadmos: latinsky Cadmus, byl v řecké mytologii syn krále Agénóra a jeho manželky Teléfassy - tedy Féničan. Stal se zakladatelem Théb v Boiótii a jejich prvním králem. Po tragédiích svého rodu odešel do Illyrie, kde byli s chotí Harmonií proměněni v hady.

kaduceus: též kérykeion, znak obchodníků. Symbol má svůj počátek ve starověkém Řecku, byl součástí řecké mytologie. Zde je atributem boha Herma. Římská mytologie Herma přejmenovala na Merkura. Na rozdíl od Aeskulapovy hole je Hermova resp. Merkurova hůl obtočená dvěma hady a její vršek je okřídlen.

kalatijský: od Calatia, starobylé město v Kampánii, jižní Itálii, na Via Appia.

kalendy: lat. Calendae, název prvního dne v měsíci v římském kalendáři.

Kalliopé: "Krasohlasá", v řecké mytologii dcera nejvyššího boha Dia a bohyně paměti Mnémosyné. Jde o Múzu epického básnictví. Měla syna Orfea, jehož otcem byl thrácký král Oiagros (nebo bůh Apollón), další Apollónův syn byl Ialemos, pěvec truchlivých písní, zemřel mlád. Dále se uvádí, že Kalliopé je i matkou Sirén, jsou však uváděny i jiné Múzy.

Kárie /královna Kárie > Artemísia

Kárie: historická země v jihozápadní Malé Asii, hraničila na severu s Lýdií, na východě s Frýgií a Pisidií a na jihovýchodě s Lýkií. Homér zmiňuje v Iliadě Kárii jako spojence Trójanů; královna Kárie: viz Artemísia

Kekrops: latinsky Cecrops, v řecké mytologii syn země, zakladatel Athén a první athénský král. Byl bytostí, která se zrodila jako napůl had, horní část těla měl lidskou, nohy však srostlé v hadí ocas. Měl tři dcery - Aglauros, Hersé a Pandrosos.

Keraunské hory: viz Plinius

Kerberos: v antické mytologii trojhlavý pes, který střeží vchod do podsvětí. Bývá zpodobňován s třemi hlavami, dračím ohonem, na hlavách má místo srsti hady.

kloun: zobec lodi, násadec na přídi válečných lodí k prorážení nepřátelské lodi pod vodou.

koroptev/chlípné koroptve: u starých Řeků byly koroptve pokládány za ptáky chlípné a prudkou láskou k samičkám zanícené. (srov. Machek, slovník, zde se od koroptev dokonce vysvětluje slovo kurva)

Kozí ostrov: Aegusa (doslova Kozí ostrov), ostrov v souostroví Egadských ostrovů, které leží západně od ostrova Sicílie, dnes Favignana.

krétská bylina: zřejmě diktamos, origanum dictamnus, dobromysl krétská; od starověku byl používán k léčení ran i válečných zranění; podle Aristotela ho jedly postřelené divoké kozy, aby se zbavily železných hrotů šípů z těla.

Kreúsa: dcera Priama and Hekabé, první žena Aenéova, matka Ascaniova/Iulova. Viz Vegilius 2:650-794.

Krokos: v řecké mytologii vystupuje Crocus jako smrtelný mladík, kterého pro nešťastnou lásku k víle či nymfě Smilax proměnili bohové v rostlinu nesoucí jeho jméno, Crocus ( šafrán). Nymfu Smilax potkal podobný osud a proměnila se ve svlačec. V jiné variantě mýtu byl Crocus společníkem Hermovým a byl bohem náhodně zabit při hře diskem. Rozrušený Hermes proměnil spolu s Chloris Crocovo tělo v květ.

Kyané: vodní víla, která byla svědkem Hádova únosu Persefony a snažila se od něj Háda odradit. Hádés se rozzlobil, uhodil královským žezlem tak, že se země rozestoupila a vůz zmizel v bezedné propasti. Víla Kyané lítostí nad Persefonou tak plakala, až se rozplynula v tenké praménky, které se spojily s ostatní vodou.

Kylléňan > Hermes (viz), podle hory Kylléné, na níž se narodil a kde mu byl vybudován chrám.

kymbala: lat. cymbalon, bicí hudební nástroj - činelky, které držel hráč po dvou v jedné ruce, nebo větší činely, jež se vešly jen jeden do každé ruky (puklice).

Kyrenaika: Cyrenaica, řecky Kyrenaía, latinsky Cyrenae/Kyréné, historické území na východě Libye. Název je odvozen od starověké řecké osady Kyréné, založené v 7. století př. n. l. Pocházel odtud muž jménem Šimon (z Kyrény), který podle evangelia pomohl nést kříž Ježíši Kristu.

Kýros: Kýros II. Veliký z dynastie Achaimenovců, persky Kúrúš (mezi 590 a 580 - 530 př. n. l.), zakladatel perské říše a zároveň jedním z největších dobyvatelů starověku.

Kythéra: též Kythira, ostrov v Jónském souostroví. Podle pověsti se zde narodila bohyně Afrodita.

Kytoros: lat. Cytorus, Cytorum, Kytoron, místo na severním pobřeží Malé Asie; podle Homéra Cytorus je zachován ve jméně Gideros. Srov, Homér, Iliada, kniha 2; podle Strabona se na Kytoru těžil zimostráz. Srov. také Apollónios Rhódský: ARGONAUTIKA, verš 904.

Lampetia: dcera Hélia a nymfy Neairy

Léda: v řecké mytologii dcera aitolského krále Thestia, syna boha války Area. Stala se manželkou spartského krále Tyndarea. Když ho bratr Hippokoón vyhnal ze Sparty, král Thestios mu poskytl útočiště. Léda byla krásná jako bohyně, Tyndareós se jí také líbil, tak uzavřeli manželství. Když Hippokoón zahynul v souboji s Héraklem, přestěhovali se zpět do Sparty. Tam Léda porodila čtyři děti: Kastór a Klytaimnéstra byli potomky Tyndareovými, Polydeukés a Helena však měli jiného otce - nejvyššího boha Dia. Všechny její děti jsou významnými postavami řecké mytologie.

Lédina dcera > Helena (viz)

Leukósia: jedna ze Sirén (viz).

Ligeia: jedna ze Sirén (viz).

Limentinus: Bůh ochraňující práh (latinsky limen) domu. Mezi Římany kolovalo mnoho pověr spojených s prahem, mnozí přes něj obezřetně kladli vždy nejprve pravou nohu.

Lindos: město na ostrově Rhodos v Egejském moři. Dodnes se nad městem tyčí starověká akropole s chrámem Athény/Minervy Lindské.

ločidlo: Ločidlo čertovo lejno (Ferula assa-foetida), západoasijská vytrvalá rostlina, jež vypadá jako klasická miříkovitá rostlina (fenykl, mrkev, petržel) obřích parametrů. Neobvyklé druhové jméno "čertovo lejno" získala po pryskyřici (latinsky gummi-resina asa foetida) vytékající z poraněného kořene prosáklého mléčnou tekutinou, která na vzduchu tuhne v hnědou, nepříjemně zapáchající i silně nechutnou hmotu, jež má v tradičních asijských medicínách léčivé účinky.

lovec/neopatrný lovec /nešťastný lovec > Aktaión (viz).

Lucina: římská bohyně porodu, která bděla u lože rodičky. Ženy ji žádali o pomoc s rozpuštěnými vlasy a bez uzlů na oděvu, po porodu byla v atriu umístěna mensa "stůl" pro tuto bohyni. Byla ztotožněna s řeckou bohyní porodu Eileithýiou. Splývala s Junonou, a jméno Lucina se tak stalo titulem této bohyně. Lucina také splývala s Dianou, která byla taktéž chápána jako bohyně porodu.

Lucius/ušatý Luciu: hrdina Apuleiova románu Zlatý osel z 2. století, proměněný v osla.

Lucullus: Lucius Licinius Lucullus, římský vojevůdce, římský konzul (r. 74 př. n. l), státník a mecenáš umění, proslulý rovněž nákladným životním stylem.

lví paprsky: srov. Macrobius, Saturnálie, kniha ic, 10: Herkules gádský, identifikovaný se sluncem; podoba - lví hlava, zářící jako slunce; její paprsky spálily lodě španělského krále Therona

lydický modus: v antickém Řecku byla pojmem lydický modus označována sestupná posloupnost tónů totožná s modem, který je dnes označován jako jónský. Jedná se o durový modus (s velkou tercií), který je charakteristický "tvrdou" velkou septimou a zvětšenou kvartou, kterou se liší od běžné durové stupnice. Vznikne z durové stupnice jejím zahráním od čtvrtého stupně. Je to "nejtvrdší" z modů durové stupnice. Nejbližším měkčím modem je jónský modus, který se od lydického liší čistou kvartou.

Lykáón: latinsky Lycaon, postava z řecké mytologie, král, potomek Pelasgův. Byl krutý, měl asi padesát synů a ti prý byli ještě horší než on. Rozhodl se prověřit Diovu vševědoucnost, když zabil svého nejmladšího syna a jídlo z něj připravené předložil Diovi. Ten se strašně rozzuřil, bleskem spálil Lykáónovo sídlo a krále i jeho zbylých čtyřicet devět synů proměnil ve vlky.

Lýkie: historický region v Anatolii, oblast s bohatou historií, jejíž pozůstatky se dochovaly až do dneška. Její obyvatelé, Lýkové, se do charakteru krajiny nesmazatelně zapsali nesčetnými skalními hrobkami.

Málaga: přístavní měst na jihu Španělska.

Marcus Scaurus: Marcus Aemilius Scaurus (163 př. Kr. - 89 př. Kr.), římský státník, který sloužil jako konzul v roce 115 př. Kr. a princeps senatus v římském senátu.

Mareotis: dnes Marjut, lagunové jezero v západní části delty Nilu v Egyptě. Je oddělené od Středozemního moře písečnou kosou, na jejíž vnější straně se nachází Alexandrie.

Mars: Áres, římský bůh války a ochránce zemědělství (při nemanželském styku s Afroditou lapen Hefaistem/Vulkánem do sítě)

massický: od Masicus, hora na hranicích Latia a Kampánie, vyhlášená zejména massickým vínem.

máta > nymfa Mintha (viz)

Mausólos: Mausólos II. (dříve Mausoleos), před 357 př. n. l.-353 př. n. l., perský satrapa, despota a vojevůdce, vládl na území dnešního jihozápadního Turecka. Proslavil se podporou řeckého výtvarného umění helénismu, do historie se zapsal stavbou monumentálního Mauzolea v Halikarnassu (dnes Bodrum), jež bylo až do svého zničení prohlašováno jedním ze sedmi divů světa. Zemřel ještě před jeho dokončením. Stavbu poté dokončila jeho sestra Artemísia II., která byla zároveň jeho manželkou. Artemísia vynikala stejnými vůdcovskými schopnostmi jako Mausólos. Podle pověsti takovou sílu nabyla po té, co vypila nápoj z popele svého zesnulého muže. Viz Artemísia!

Meander: v řecké mytologii bůh-řeka, patrona řeky Meander (dnes Velký Menderes) v Malé Asie (dnes Turecko). Je to jeden ze synů Okeána a Tethys.

Médeia: mladší dcera kolchidského krále Aiéta a jeho manželky Eídyie, jedna z nejmocnějších kouzelnic řeckých mýtů. Významně zasáhla do výpravy Argonautů, když přistáli na březích Kolchidy, aby se pod vedením Iásóna zmocnili zlatého rouna. Nakonec vedena žárlivostí zabila Iásónovu milenku, jejího otce a nakonec i své dva syny.

Medusa: jediná smrtelná z trojice Gorgon, obludných dcer boha Forkýna a jeho manželky Kéty. Byla nadmíru ošklivá, stejně jako její sestry Sthenó a Euryalé, ale ne od narození. Protože ji Poseidón v Athénině chrámu znásilnil, proměnila ji bohyně v obludu s blýskavýma očima, obrovskými zuby, mosaznými drápy a hady místo vlasů.

Megaera: řecky Megaira, jedna ze tří Erínyí, bohyň pomsty a kletby. Megaiřiným oborem je závist.

Melanthó: dcera Deukaliónova, kterou svedl Poseidón v podobě delfína; narodil se jí syn Delphus; srov. Ovidius Proměny 6: 120

Meleagros: latinsky Meleager, v řecké mytologii syn kalydónského krále Oinea a Althaie. Rozhodl se zbavit zemi vražedného kance, trest bohyně Artemis. Svolal nejstatečnější muže, uspořádal veliký hon, v němž nakonec Meleagros kance zabil. Kůži zabitého kance, svou kořist, daroval Atalantě.

melilot: neurčený drahokam žluté barvy, snad melilit - limonit (srov. Isidor, s. 134).

Meneláos: latinsky Menelaus, v řecké mytologii syn mykénského krále Átrea a jeho manželky Áeropé. Byl králem ve Spartě. Zachycuje ho slavné sousoší Meneláos s Patroklovou mrtvolou.

Mentór: Mentór byl moudrý a dobrý přítel krále Ithaky Odyssea. Stal se vychovatelem jeho syna Télemacha

Meterea: lokalita mezi Dunajem a Černým mořem.

migdonijský: Mygdonia, starověké území, část Trácie

Milón: Milón z Krotónu, zápasník

milvinský: milvinské flétny, nejasné, srov. Encyclopédie de Diderot: "des flutes précentoriennes, corynthiennes, égyptiennes, virginales, milvines, et de tant d'autres dont nous ne pouvons nous former d'idée juste, et qu'il faudrait avoir vues pour en parler pertinemment."

Mimallon: makedonské jméno pro bakchantky nebo podle jiných pro bakchické amazonky (srov. Ovidius, Ars Amatoria i, 541). Plutarchos je také zmiňuje ve svém Životě Alexandra Velikého

Minerva: Minerva je římská bohyně řemesel, umění, moudrosti a války, ztotožňovaná s řeckou Athénou

Mínóova dcera > Ariadna (viz)

Mintha: v řecké mytologii vodní nymfa, kterou miloval Hádés, a jeho žárlivá manželka Proserpina ji přeměnila ve vonnou bylinu mátu. Srov. Ovidius.

Misericordia: Milosrdná

Mithra: staropersky Miša, zarathuštrický bůh smluv a závazků, stád a patron válečníků.

mladý pastýř, na nějž udeřil žárlivý Mars > Adónis: krásný milenec Afrodíté (a také Persefony, manželky boha podsvětí Háda). Jiný Afrodítin milenec, bůh války Áres se rozlítil žárlivostí a v podobě divokého kance se vyřítil proti Adónidovi a ostrými kly ho zabil. - ad růže: kdysi byly všechny bílé, když ale Afrodíté/Venuše spěchala na pomoc poraněnému Adonisovi, vstoupila omylem do trnitého keře a poranila si chodidlo a růžové květy se zbarvily její krví do ruda.

modilion: část římsy nad podvalkem

Morta: jedna z parek/parcae, tří personifikací osudu v římské mytologii (Moirai v řecké mytologii a germánské mytologii, Norns). Jejím řeckým ekvivalentem je Atropos. Nona a Decima byly zodpovědné za zrození, zatímco Morta měla dohled nad smrtí. Podle jejich soudu náležely lidem všechny dobré i špatné věci v životě a dokonce sám Jupiter se musel podřídit jejich vůli. Měřily vlákno života pomocí prutu, stejně jako jejich řecký ekvivalent Lachesis. Její matkou je bohyně noci a otcem je bůh temnoty.

mořský korkový dub: Plinius, XVI:8 - Nejhorší druh uhlí vydává dřevo, ktere se v řečtině nazývá mořský korkový dub, má velmi silnou kůru a kmen, druhý obvykle dutý a houbovitý. (Plinius, XVI:8; v českém vydání jen opis)

mravenec/mravenec nesoucí zrnka, jenž pomohl Psyché > Psyché ztratila vinou své zvědavosti svého manžela Éróta; prosí o pomoc Afroditu. Ta jí dala za úkol přebrat hromadu s pšenicí, boby, hrachem mákem, ječmenem a prosem. Věděla, že to nemůže splnit. Najednou kolem běžel mravenec, zavolal svoje kamarády a hromady spolu přebrali.

Mulciber = Vulkán = Hefaistos (Římané nazývali Vulkána pro jeho kovářskou dovednost Mulciber).

Murana: v orig. Murana, neurčeno

Murano: souostroví v Benátské laguně Jaderského moře, 1,5 km severovýchodně od města Benátky. Ostrovy jsou známy tradiční výrobou skla.

murex: purpur; Tyřané získávali purpur z ostranek jaderských (Murex brandaris) a ostranek purpurových (Murex trunculus), které se vyskytují na řadě míst podél pobřeží Středozemního moře.

muž prchající z hořící domoviny > Aenéás (Vegilius 2:705); viz Kreúsa.

myrobalán: slivoň myrobalán, též slivoň třešňová či myrobalán třešňový je druh slivoně, ovocného stromu.

Myrrha: v řecké mytologii dcera kyperského krále Kinyra a jeho manželky Kenchréidy. Myrrha se zamilovala do svého otce a svedla ho k hříšné lásce. Tím si rozhněvala bohyni Afrodítu. Bohové ji proměnili v myrrhový strom. Dodnes z něho kapou její slzy - myrha.

nasamonský: Nasamónés, národ u Velké Syrty JZ od Kyrény

Nechepso: též Nekauba; odkaz na Petosirův dopis Nechepsovi (dopis popisující starodávnou věšteckou techniku pomocí numerologie a nákresu. Petosiris a Nechepso jsou považováni za zakladatele astrologie)

Neptun: Afrodita byla Diem provdána za kulhavého boha ohně Héfaista/Vulkána. Héfaistos byl do Afrodity zamilovaný, ale ona lásku neopětovala, podváděla ho s bohem války Áreem. Héfaistos ukoval nezničitelnou, avšak jemnou a hebkou síť, kterou potají připevnil na lože, kde se Afrodita a Áres milovali, a uvěznil je. Žádal pak po Afroditině otci Diovi výkupné, jinak že bohyni nepropustí. Zeus se Héfaistovi jen vysmál, ale Poseidon slíbil, že vše zaplatí, neboť se při pohledu na nahou bohyni lásky bezhlavě zamiloval. Afrodita pak bohu moře porodila dva syny, Rhoda a Hérofila.

Neptun: římský bůh sladkých vod a moří. V rámci interpretatio graeca byl ztotožněn s řeckým Poseidónem a převzal jeho mytologii.

Néreovny: dcery mořského boha Nérea a jeho manželky a sestry Dóris, mořské nymfy. Sídlí v paláci na dně Egejského moře, je jich padesát nebo sto, jménem je jich u Homéra uvedeno třicet čtyři.

Néreus: v řecké mytologii mořský bůh, je synem Titána Ókeana a jeho manželky a sestry Téthye.

Nero: Nero Claudius Caesar Augustus Germanicus, 15. prosince 37 - 9. června 68; římský císař, syn Gnaea Domitia Ahenobarba a jeho manželky Agrippiny mladší. Trůnu se ujal po Claudiově smrti, který ho učinil svým nástupcem prostřednictvím adopce.

Nikomachos z Théb: Řecký malíř činný někdy v 1. polovině 4. stol. př. n. l. Jeho známý obraz Únos Persefony se nacházel v Římě na Kapitolu v chrámu bohyně Minervy.

Nil, jenž nemá pramene: Ještě v 19. století nebyl pramen Nilu znám, protože ležel v tehdy neznámé "Černé Africe".

Niobé: (též Nioba) v řecké mytologii dcera sipylského krále Tantala. Provdala se za thébského krále Amfíóna, se kterým byla šťastná. Měli spolu sedm statečných synů a sedm krásných dcer. Niobé je všechny milovala, ale po čase nad svou velkou rodinou zpychla a vyvyšovala se nad bohyni Létó, která má "jenom" dvě děti, kdežto ona mnohokrát více. Bohyně se pomstila, všechny Niobiny děti zemřely a sama Niobé se proměnila v kámen. Tak byla přenesena do své rodné země, na horu Sipylos, kde stojí dodnes.

Nona: jedna z parek/parcae, tří personifikací osudu v římské mytologii (Moirai v řecké mytologii a germánské mytologii, Norns) a římská bohyně těhotenství. Nona a Decima byly zodpovědné za zrození, zatímco Morta měla dohled nad smrtí. Podle jejich soudu náležely lidem všechny dobré i špatné věci v životě a dokonce sám Jupiter se musel podřídit jejich vůli. Měřily vlákno života pomocí prutu, stejně jako jejich řecký ekvivalent Lachesis. Její matkou je bohyně noci a otcem je bůh temnoty.

Notos: bůh jižního větru

Nox: Nyx (2.pád Nykty, latinsky Nox), v řecké mytologii bohyně noci (temná noc). Nyx je dcerou Chaosu, za muže má boha věčné tmy Ereba. Její potomstvo je velmi početné, většinou spojené se smrtí, i když noc krotí vášně a ukolébává vše do klidu.

Numa Pompilius: legendární druhý římský král, nástupce Romulův.

numidský kámen: odrůda mramoru, srov. Isidor, s. 146-147.

Ógygia: ostrov, kde žila nymfa Kalypsó. Když na tento ostrov připlul Odysseus, zdržovala jej Kalypsó u sebe sedm let a slibovala mu nesmrtelnost, pokud si ji vezme za ženu.

Ókeanos: v řecké mytologii podle Pelasgického mýtu o stvoření světa synem Eurynomé a hada Ofióna. Podle Homérského mýtu o stvoření světa je synem boha nebe Úrana a matky Země Gaie: je nejstarším z Titánů.

Oreády: horské nymfy, bohyně či polobohyně

orel\hromovládný orel > Zeus

Orchomenos: řecké město a obec v regionální jednotce Bojótie ve Středním Řecku

Orithia: (Oreithyia), dcera amazonské královny jménem Marpesia. Když byla její matka zabita asijskými barbary, nastoupila na její místo. Uzavřela spojenectví s králem Sagillem, a ten poslal syna s armádou, aby pomstila smrt matky.

Osiris: Usir, Usirev, staroegyptský bůh plodnosti, úrody a současně zemřelých, neboť je vzkříšeným vítězem nad smrtí a králem podsvětní říše, kde mohou zemřelí žít věčným životem.

Oxus: řecky Oxos, dnes Amudarja. Řeka tekoucí z oblasti západního Pamíru na severozápad a vlévající se do Aralského jezera. Alexandr Veliký překročil Oxus třikrát mezi lety 329 a 327 před Kr.

Paktolós: řeka v Malé Asii. Pramení na hoře Tmólos v turecké provincii Manisa a vlévá se do řeky Gediz (Hermos), která ústí do Egejského moře. Plútarchos uvádí, že Paktolós je zlatonosný, což etiologická pověst vysvětluje tím, že se v jejích vodách král Midas očistil ze svého neprozřetelného přání, aby svým dotykem proměnil všechny věci na zlato.

Palamédés: v řecké mytologii syn Nauplia, krále na Euboii. Hrdina, chytrý muž, byl vychován a vzdělán Kentaurem Cheirónem. Byl vyhlášeným vynálezcem, mezi jeho vynálezy jsou jmenována písmena řecké abecedy, číslice, peníze, deskové hry, míry a váhy...

pallium: u Římanů svrchní roucho

Pan: řecký bůh lesů, pastvin, stád a také pastýřů a lovců, kteří ho uctívali. V římské mytologii byl později ztotožněn s Faunem. Má polozvířecí podobu: porostlý srstí, měl rohy, kozí kopýtka, bradu a ocas. Ostatní bohové se na něho dívali s určitým pohrdáním a tak z Olympu odešel do Arkádie. Hrává na píšťalu zvanou Panova flétna a žije ve společnosti horských nymf, Satyrů a boha vína Dionýsa.

Paris: postava z řecké mytologie, syn Priama, krále Tróje a jeho manželky Hekabé. Podle starořeckého hrdinského eposu Íliady je klíčovou postavou vypuknutí trójské války.

parky: v antickém římském náboženství a mytologii byly Parcae (sing. Parca) ženskými zosobněními osudu, řídily životy (a smrt) lidí a bohů. Jejich řeckým protějškem byly Moirai, moiry. Nona a Decima byly zodpovědné za zrození, zatímco Morta měla dohled nad smrtí. Podle jejich soudu náležely lidem všechny dobré i špatné věci v životě a dokonce sám Jupiter se musel podřídit jejich vůli. Měřily vlákno života pomocí prutu, stejně jako jejich řecký ekvivalent Lachesis. Její matkou je bohyně noci a otcem je bůh temnoty.

Parnas: Parnassus, pohoří v Řecku v blízkosti Korintského zálivu. Ve starověku byl zasvěcen Apollonovi a múzám. Na úpatí hor stála slavná Věštírna v Delfách.

Parrhasios z Efesu: řecký malíř školy iónské, syn a žák Euénorův, vrstevník a soupeř Zeuxidův. Žil ve druhé polovině 5. a v první polovině 4. stol. před Kr.

Parthenopé: jedna ze Sirén (viz).

pastophorus: kněz ve starověkém Egyptě, zodpovědný za nesení svaté schrány při obřadech nebo procesích.

pastýř/mnohooký pastýř > Argos (viz)

Patala: Regio Patalis, starověká oblast nazvaná podle města Patala při ústí řeky Indus. Indus se u města Patala větví , čímž vzniká ostrov Patalene. Alexander zde vybudoval přístav. Srov. Plinius, Historia Naturalis: na ostrově Patale, při ústí Indu...

pediment: fronton, architektonický prvek klasické architektury, štítový nástavec, umístěný zpravidla nad portikem, oknem nebo portálem.

pelasgický: Pelasgové, nejčastější označení pro původní obyvatelstvo řecké pevniny. Žili na Balkáně a Peloponésu před příchodem Achájů. Je pravděpodobné, že nebyli indoevropského původu. Ve starověké řecké literatuře se o nich zmiňuje celá řada autorů, od Homéra, přes Hérodota a Thúkýdida až po Pausánia.

pelikán/oddaná samice egyptského pelikána: narážka na mateřské instinkty a legendy, podle nichž krmí matka mláďata vlastním masem.

pellský chrám: Pella, starověké město v Řecku, do roku 167 př. n. l. hlavní město starověké Makedonie, rodiště Alexandra Velikého.

Pelorus: mys ostrova Trinacria (dnes Sicílie), popsaný Pliniem starším.

Péneios: říční bůh (řecky Pineiós, řeka v řecké Thesálii (viz), pojmenovaná podle boha Penea), otec Dafné (viz)

Péneiova dcera > Dafné (viz), Péneios (viz)

Periklymenos: lat. Periclymenus, v řecké mytologii syn pylského krále Nélea a jeho manželky Chlóridy. Od svého děda boha Poseidóna získal schopnost libovolně se proměňovat. Narážka na Jupitera odkazuje na jeho známou proměnu v orla.

Petosiris: hodnostář ve starověkém Egyptě ("Padiusir") ve 2. polovině 4. století př. n. l., velekněz chrámu boha Thovta v Chemenu, pokládán za významného mudrce

Phoebus: Foibos, viz Apollón.

Phoebův syn/syn planoucího Phoeba: Foibos = Apollon, syn = Asklépios, zasažen bleskem z ato, že křísil mrtvé

Phyllis: postava v řecké mytologii, dcera thráckého krále. Když se setkala se synem athénského krále Thésea Démofoónem, který se vracel z trojské války, zamilovali se do sebe a rozhodli se spojit své životy. Démofoón chtěl ale nejprve informovat svého otce. Cesta athénského prince domů a zpět však trvala dlouho, Phyllis chodila k moři marně vyhlížet svoji lásku. Podle jedné verze mýtu se Phyllis oběsila na suchém stromě, v jiném podání zůstala na pobřeží mnoho dní bez jídla a vody, až ji bohyně Artemis proměnila v suchý strom. Přišla zima a Démofoón konečně dorazil. Ihned hledal svoji milovanou. Lidé mu ukázali suchý strom. Démofoón se k němu vrhl, pevně ho objal a propukl v pláč. V tu chvíli strom zázračně uprostřed zimy ožil a obalil se nádhernými květy. Tento strom, symbol věčné lásky Phyllis a Démofoóna, je mandloň.

Picus: jinoch, do něhož se zamilovala Kirké. On její lásku odmítl a ona ho proměnila v datla. Canens hledala svého manžela šest dní a potom se vrhla do řeky Tibery. Zazpívala poslední píseň a zemřela. Měli jediného syna Fauna.

Pluto: řecko-římský bůh vládnoucí podsvětí; v řeckém prostředí nahradil starší pojmenování Hádés, později užívané spíše pro podsvětí samotné.

Po: řeka Pád (italsky Po, latinsky Padus), největší řeka v Itálii.

Polykratés: Polykratés ze Samu, v letech 538 př. n. l.-522 př. n. l. starověký řecký tyran na ostrově Samu. Vypravuje se o něm, že se mu v každém počínání mimořádně dařilo. Jeho přítel, egyptský faraon Ahmose II., ho v dopise varoval, že po tak nepřirozeném štěstí obvykle následuje velký pád. Proto mu poradil, aby se zbavil něčeho cenného a utišil tak závist bohů. Polykratés uposlechl a hodil do moře svůj nejdražší prsten (osazený sardonyxem). Za pár dní přinesl jeden rybář do tyranova paláce nezvykle velkou rybu jako dar vladaři. Když ji v kuchyni rozřízli, našli v jejích útrobách ztracený prsten. Tak Polykratés pochopil, že svému osudu neujde; a opravdu, zanedlouho byl zavražděn v Sardách. Srov. Plinius, s. 324.

Pomona: bohyně zahrad a ovocných stromů. Ovidius, Proměny XIV., Vertumnus se proměnil ve starou ženu, aby ji svedl k sňatku

Pomonin manžel: nejspíš omyl, podle kontextu je míněn Picus (viz), manžel nymfy Canens (viz), který opovrhl láskou čarodějnice Kirké a ta ho proměnila v datla.

Pontus: řecky Pontos, "moře", název oblasti a někdejšího starověkého království, rozkládajícího se na jižním břehu Černého moře (Pontos Euxeinos).

Poseidón: starořecký bůh moře a vodního živlu. Je to syn Kronův a Rheiin, ale hned po narození byl svým otcem pozřen stejně jako jeho bratři a sestry, kromě nejmladšího Dia, který když dospěl, donutil otce všechny děti vyvrhnout. Poseidónovou manželkou je Amfitríta, ale zaplétá se postupně s mnoha jinými ženami, jak bohyněmi, tak smrtelnicemi, a má s nimi nesčetné potomky. Římané ztotožnili Poseidóna s bohem Neptunem.

Praeneste: Palestrina, latinsky Praeneste, město v italské provincii Řím v regionu Lazio. Nachází se asi 35 kilometrů na východ od Říma, s nímž ho spojovala římská cesta via Praenestina.

Prokné: v řecké mytologii dcera athénského krále Pandíóna. Král Pandíón ji provdal za thráckého krále Térea. Když po několika letech chtěla Prokné vidět svou sestru Filomélu, Téreus se pro ni vydal do Athén. Na zpáteční cestě však podlehl svému chtíči a půvabnou Filomélu znásilnil. Ze strachu, aby nevydala svědectví, vyřízl jí jazyk. Filoméla si však našla cestu, jak ho obžalovat: vetkala zprávu do obrazu. Jakmile se o zločinu dozvěděla Prokné, připravila strašnou pomstu. Svému manželovi předložila k hostině kusy těla jejich syna Itya. Rozběsněný Téreus chtěl obě sestry zabít, ale zabránili tomu bohové a všechny tři proměnili v ptáky. Z Prokné se stala vlaštovka, z Filomély slavík a Téreus se změnil v dudka.

Proserpina: Persefona, Persefoné, v řecké mytologii dcera nejvyššího boha Dia a bohyně Démétry a manželka vládce podsvětí Háda.

Próteus: v řecké mytologii mořský bůh, syn boha moří Poseidóna a mořské nymfy Náidy. V mýtech se objevuje jenom jako stařec, nerudný a nevlídný. Svému otci sloužil - pásl jeho stáda tuleňů. Sídlil na ostrově Faru. Se svou ženou Néreovnou Psamathé měl tři syny, jmenovali se Theoklymenos, Polygonos a Télegonos. Mladíci však vyzvali k boji samotného největšího hrdinu Hérakla a ten je v pěstním zápase zabil.

Psammetik: Panovník 26. dynastie ve starověkém Egyptě v Pozdní době, její faktický zakladatel a obnovitel egyptské samostatnosti z núbijské a asyrské nadvlády.

Psyché: (Psýché) nejmladší a nejkrásnější ze tří dcer anatolského krále. Její krása vzbudila žárlivost bohyně Afrodíty, která přikázala svému synovi Erótovi, aby svým šípem v dívce vzbudil lásku k nejodpudivějšímu z mužů, kterého potká. Erós se však sám do Psyché zamiloval, šíp zahodil do moře a když Psyché usnula, unesl ji do svého paláce, kde ji navštěvoval noc co noc pod rouškou tmy; varoval ji však, že ho navždy ztratí, pokud by ho chtěla třeba jen na okamžik zahlédnout.

Ptolemaios: Ptolemaios IX Sótér II., egyptský faraon z dynastie Ptolemaiovců, znovunastolen 88 - 80 př. n. l., spojil Egypt s Kyprem. V roce 86 př. n. l. zavítal do Kyrény, Alexandrie i na Kypr Sullův stoupenec Lucius Licinius Lucullus.

pulliphora: neidentifikovaná rostlina

Pygmalion: kyperský král, který se zamiloval do sochy bohyně Afrodíty / podle pozdější verze byl sochařem, který vytvořil bohyninu sochu ze slonoviny a zamiloval se do ní. Afrodíta vyslyšela Pygmalionovy prosby a sochu oživila. Tak byla stvořena Galatea, kterou Pygmalion pojal za manželku.

pyknostylos: typ chrámu definovaný šířkou mezisloupí jako chrám s hustě stavěnými sloupy: do jeho mezisloupí bylo možno vložit jeden a půl průměru sloupu. (např. Iuliův chrám, na Caesarově fóru u Venušina chrámu etc.). Viz Vitruvius, s. 106.

Pyrakmón: kyklop, ohněstrůjce, srov. Aeneas, VIII: 425.

Pyrgotelés: jeden z nejslavnějších kamenorytců starověkého Řecka (žil ve druhé polovině 4. století před Kr.) Srov. Plinius, XXXVII, s. 324

pyrrhický tanec: fyzicky náročná pohybová sestava simulující boj. Tančily se v plné zbroji a rytmus si tančící udávali dupy a údery mečů o štíty. Pozděje se termín pyrrhický tanec používá v širším kontextu i pro tance, které něco nebo někoho předvádějí, tedy na tance mimetické, zobrazivé.

Ramnusia: přízvisko řecké Nemesis (Ramnusia, "bohyně Ramnonte", podle svatyně ve městě Attica)

realgar: minerál, název z arabských slov rahj al gár, rudní prach. Barva oranžově červená, oranžově žlutá, hnědočervená; používal se jako barvivo.

rhodská flotila: Rhodos je obydlen od doby kamenné, prvními doloženými obyvateli byli Kárové, národ pocházející z Malé Asie. Rhodské lodi a námořníci byli pokládáni za nejlepší na světě.

rinceau: úponkový ornament

Romulus: Romulus a Remus, dvojčata, která podle pověsti založila Řím. Bratři byli dětmi boha války Marta a pozemské ženy Rhey Silvie. Po narození byli vhozeni do řeky Tibery, odkud je před smrtí zachránila vlčice. Později byla dvojčata nalezena pastýřem, který je pojal za své syny.

Salmakis: (Salmacis), název pramene, který se dnes nachází v Turecku. Podle některých klasických autorů činila jeho voda muže zženštilými. Ovidius vypráví jeho mýtus v příběhu o Hermafroditovi a víle jara Salmacis; srov. Ovidius, kniha IV (s. 89)

Samos: řecký ostrov, který leží ve východní části Egejského moře poblíž pobřeží Malé Asie. V klasické antice byl ostrov centrem iónské kultury a bohatství.

sarcofagus: Kámen, který do 40 dnů stráví tělo zemřelého, které je v něm pohřbeno. Pochází z Tróady. Viz Isidor, s. 125-126.

sardinské ořechy: Srov. Plinius, XV:92

sardonyx: načervenalý drahokam (onyx + sardius); Isidor, s. 167.

Saturn: římský bůh zemědělství, sklizně a času. Jeho řeckým protějškem je Kronos. Byl synem Caeluse a Terry tedy Úrana a Gaii a jeho manželkou byla bohyně Ops (v Řecku bohyně Rheia). Na Saturnovu počest se ve starověkém Římě slavily saturnálie, svátky zimního slunovratu.

Seléné: v řecké mytologii dcera Titána Hyperiona a jeho manželky a sestry Theie, řecká bohyně a zosobnění Měsíce. Podle Homérských hymnů měla s Diem dceru Pandeiu vyznačující se nebývalou krásou. Jejími sourozenci jsou Hélios, bůh Slunce, a Éós, bohyně ranních červánků.

Serapis: Osorápis, Sarápis; řecko-egyptský bůh helénistického náboženského synkretismu; patron egyptské Alexandrie a celé ptolemaiovské říše, postupně se jeho kult rozšířil do Řecka a nakonec do celého antického Středomoří.

serpentinit: hadec, druh metamorfované horniny.

Servilia: římská aristokratka z rodu Iuniů, oblíbená milenka Gaia Julia Caesara. Je matkou Marca Iunia Bruta Caesarova oblíbence a jeho budoucího vraha.

sestercius: Latinsky sestertius, starověká římská mince. Během římské republiky to byla cenná stříbrná mince, která byla používána jen zřídka. V době principátu byla větší, ne tak cenná a ražená z bronzu nebo z mědi.

sicinnium: tanec v satyrickém dramatu, který se vyznačuje rychlými pohyby

Silvia: Rhea Silvia, Rea Silvia, podle římské mytologie královská dcera a matka Romula a Rema, jež zplodila s bohem Martem.

Simoís: též Simoeis, řeka, u níž se rozkládala bájná Trója; srov. Aeneas VI, 88

Sirény: řecky Seirénes, bytosti antické mytologie, kouzelné pěvkyně, které svým zpěvem lákají námořníky ke svému ostrovu, kde jejich loď ztroskotá na útesech. Jsou prý dcerami Achelóa, boha velké řecké řeky téhož jména, a Múzy tance Terpsichory a původně patřily mezi nymfy bohyně Persefoné. Poté, co ji unesl bůh podsvětí Hádes, Sirény zatrpkly a začaly se mstít na námořnících.

sistrum: chrastící nástroj různých tvarových variant, původem z Egypta.

Skylla: v řeckých bájích mořská obluda se šesti hlavami a dvanácti nohama. Je pravděpodobně dcerou mořského boha Forkýna a bohyně mořských vln Krataie. V bájích je nebezpečná plavcům, kteří se přiblíží Sicílii, a její nástrahy vždy násobí druhá příšera na protějším břehu, Charybdis.

Skytové: též Skýtové, Skythové, Skýthové; souhrnné pojmenování pro příslušníky kočovných kmenů íránského původu, obývajících ve starověku značnou část východní Evropy, přibližně území dnešní Ukrajiny a Ruska, popřípadě dalších států.

spartopolios: neznámý/neurčený druh drahého kamene; srov. Plinius 37, 11, 73, § 191.

sphragides: z latinského sphragis, sphragidis (anglicky "Lemnian earth"), z řeckého sphragís, pečeť), protože se prodával v zapečetěných balíčcích. Srov. cimolijský (jílovitý).

Strofady: dva malé ostrovy v Jónském moři, které leží 45 km od ostrova Zakynthos. Podle mýtů zde žily Harpyje; viz Aeneas, kniha III, 210

Styx: Řeka v podsvětí obtéká celou říši mrtvých, je nepřekročitelnou hranicí podsvětí, tvoří západní hranici Tartaru. Vlévají se do ní řeky Acherón, Pyriflegethón, Kókytos, Aornis a Léthé. Největší a nejslavnostnější přísahy se dovolávaly řeky Styx. Taková přísaha byla neodvolatelná, nezrušitelná, nejposvátnější, její porušení bylo přísně trestáno, což se týkalo nejen lidí, ale i bohů.

styžský: viz Styx

Sylosón: syn Aiakův a bratr Polykratův, vyhnanec ze Samu. Když byl v Egyptě, měl na sobě Sylosón lehký ohnivě červený plášť a procházel se po Memfidě. Spatřil ho Dareios, tehdy ještě bezvýznamný kopiník, zatoužil po plášti, přistoupil k němu a chtěl jej koupit. Sylosón viděl, že Dareios po plášti velice touží, plášť neprodal, ale sám ho Dareiovi věnoval. Když se stal Dareios králem, dobyl na Sylosóntovu žádost Samos, aby dar oplatil. (Srov. Hérodotos, III:139-140)

synochitis: kámen zadržující vyvolané podsvětní stíny; viz Isidor s. 213-215, Plinius 37, 192.

sýrinx: latinsky fistula, Panova flétna, antický dechový nástroj, který je tvořen řadou píšťal rozdílné délky

syrtský: Velká Syrta, také Sidra, ve starověku Syrtis maior, záliv Středozemního moře na severu Afriky

taenarský: Taenaron, skalnatý mys na Peloponésu, oddělující Messénský záliv a Lakónský záliv. V antice byl důležitým kultovním místem, nacházelo se zde město Tenaros, za jehož zakladatele byl pokládán stejnojmenný Diův syn. Nedaleká jeskyně byla pokládána za vchod do podsvětí, kterým podle pověstí prošli Orfeus a Héraklés. (Plin. 4, 5, 8, § 16; Verg. G. 4, 467.)

Taenarus: Tainaros (též Taenarum, Tainaron), město starověkého Laconia; zdejší jeskyně byla považována za vchod do řeckého podsvětí (srov. Herkules, Orpheus...), proto bývá podsvětí označováno jako "Tenarum". Zde také přistál legendární Arión a nechal zde postavit sochu delfína.

Tagus: řeka Tajo (latinsky Tagus) ve Španělsku a v Portugalsku, nejdelší řeka na Pyrenejském poloostrově.

talassiánské > Talassio: sabinský bůh manželství; nevěsta byla odvezena do manželova domu a během průvodu se zpívaly fesceninské písně s vkládanými svatebními pozdravy (talasse).

Tantalos: v řecké mytologii syn nejvyššího boha Dia; kradl na hostinách nektar a ambrózii a o tyto pokrmy nesmrtelných se dělil se svými přáteli smrtelníky - po smrti muka, mmj: sklánějí se nad ním větve stromu s ovocem, ale když se natáhne, aby si utrhl, větvě se nazvednou do výše, takže na ně nedosáhne.

Taprobana: též Taprobane, historické jméno ostrova Sri Lanka, které mu dali staří Řekové.

Taranto: italské město v kraji Apulie; leží v jihovýchodní části země, v Tarentském zálivu, na pobřeží Jónského moře. Město založili Řekové v roce 706 př. n. l jako Tarás (latinsky Tarentum, česky Tarent).

tartarský: Tartaros, v řecké mytologii bůh mohutné propasti se železnými zdmi a bránami. Leží tak hluboko pod zemí, jak vysoko je nad ní nebe. Svrhnutí do Tartaru patří mezi nejstrašnější tresty v řecké mytologii.

Téreus: v řecké mytologii thrácký král, syn Áreův. Pojal za manželku dceru athénského krále Prokné (viz). Za to, že se prohřešil na její sestře Filomééle (viz), zabila Prokné jejich syna Ita (viz). Bohové je za trest všechny proměnili - z Prokné se stala vlaštovka, z Filomély slavík a Téreus se změnil v dudka.

Téthys: v řecké mytologii podle Pelasgického mýtu o stvoření světa dcerou Eurynomé a hada Ofióna. Podle Homérského mýtu o stvoření světa je dcerou boha nebe Úrana a bohyně země Gaie, sestra a manželka nejstaršího Titána Ókeana.

Thálie (Thaleia): Grácie, "Kvetoucí", je bohyní hostin a slavností, v té souvislosti označována jako "bohatá" nebo "hojná, vydatná".

Themiscyra: (Themiskyra) řecké starověké město v severovýchodní Anatolii; bylo umístěno na jižním pobřeží Černého moře, nedaleko ústí řeky Thermodon. Podle řecké mytologie zde bylo hlavní město Amazonek.

Theodóros: Theodóros fókajský, srov. Vitruvius s. 232, ve výčtu sobových pramenů k starověké architektuře.

Thesálie: kraj v centrální části Řecka, z východu omývaný Egejským mořem.

Théseus: v řecké mytologii syn krále Aigea a Aithry. Je označován jako jeden z největších hrdinů řeckých bájí, srovnáván s Héraklem. Pomohl Athénám, kam si krétský král Mínós posílal pro sedm dívek a sedm mladíků, aby byli jako oběti předhozeni Mínotaurovi, kterého král držel v labyrintu. Do Thésea se zamilovala Mínóova dcera Ariadna a pomohla mu: darovala mu kouzelný meč a klubko nití, které mu dopomůže ke šťastnému návratu.

Thetis: v řecké mytologii dcerou mořského boha Nérea a jeho manželky Dóridy. Je matkou největšího bojovníka a hrdiny trojské války Achillea. (ale v textu opraveno > Téthys)

Tholos: neurčený stavitel, zjevně souvislost s výrazem tholos - řecký kruhový chrám lemovaný kolonádou, např. Delfský Tholos.

tholos: označení pro kruhovou stavbu s kuželovou střechou nebo klenbou.

thymele: pojem ze starořeckého divadla - oltář zasvěcený Dionýsovi, na němž byly připraveny oběti a který sloužil jako podpora pro jeviště. Nachází se v centru orchestru.

thyrsos: odznak boha Dionýsa, stonek vysoké rostliny zvané narthex, po které se pne břečťan a vinná réva, zakončená piniovou šiškou.

tiberiovský kámen - druh mramoru (lat. Tiberium) podobný hadci, ale s roztroušenými šedavě bílými skvrnami; Isidor, s. 141

Tiberius: Tiberius Julius Caesar Augustus (rodným jménem Tiberius Claudius Nero; 42 př. n. l. - 37 n. l.), druhý císař římské říše.

Tísifoné: postava řecké mytologie, jedna ze tří Erínyí, bohyň pomsty a kletby. Bývá nazývána Mstitelka vražd.

Tityos: syn nejvyššího boha Dia a bohyně země Gaie, supi mu vyklovali střeva; zaživa mu vyrvali a roztrhali srdce, to do hodiny zase dorostlo

tragelafos: kozel-jelen, bájné zvíře s tělem kozla/jelena. Srov. Aristofanes, Žáby, r. 937.

tragopan: satyr (viz)

trachejský: Trachis (Trakhís), oblast a městský stát ve starověkém Řecku, jižně od řeky Spercheios.

triglitis: odrůda drahokamu, kámen podobný parmici nachové; srov. Isidor s. 211, Plinius XXXVII, 187.

Triton: mytologický řecký bůh, posel moře. Je synem Poseidona a Amfitríty, což jsou bohové moře. Obvykle je zobrazován jako bytost, kterou tvoří v horní části těla člověk a v dolní ocas ryby. Stejně jako jeho otec Poseidon, nese Triton trojzubec, nicméně Tritonův speciální atribut byla zkroucená lastura.

Troas: Důležitý námořní přístav v severozápadní části Malé Asie, asi 30 km jižně od Helespontu (Dardanel) a 25 km na jih od místa, kde podle tradice ležela starověká Trója. Řecké označení "Troas" se vztahovalo také na krajinu v Mýsii jménem Troad, v níž ležela Trója.

Trója: jednak skutečné, jednak bájné město na území dnešního Turecka v západní Malé Asii.

Týfón (2.pád Týfóna): latinsky Typhon, v řecké mytologii obrovská hrozivá nestvůra, poslední potomek matky země Gaie. Byl to obr se stovkou dračích hlav a s hlasem člověka, psa a býka.

tympanon: rámový buben, jehož některé varianty jsou opatřené malými činelky podobně jako u dnešních tamburín.

tyrhénský: Tyrhénské moře, část Středozemního moře ležící západně od italské pevniny mezi ostrovy Sardinie, Korsika a Sicílie. Název vznikl z řeckého pojmenování etruských námořníků, Tyrrhenoi.

týrský: adj. od Týr (též Týros, latinsky Tyrus) , starověké fénické město v dnešním Libanonu na pobřeží Středozemního moře.

Valesio: archeologická lokalita jižně od Brindisi, zhruba na půli cesty tzv. Via Traiana Calabra, která vedla z Brindisi do Lecce a pokračovala do Otranta.

Vertumnus: bůh změny, ročních období, růstu rostlin, zahrad a ovocných rostlin; viz Pomona

Virbius: italické božstvo, které bylo ctěno společně s Dianou Nemorensis a Egerií, ztotožněné s řeckým Hippolytem, odtud Hippolitos-Virbius

Vulkán: Afrodita byla Diem provdána za kulhavého boha ohně Héfaista/Vulkána. Héfaistos byl do Afrodity zamilovaný, ale ona lásku neopětovala, podváděla ho s bohem války Áreem. Héfaistos ukoval nezničitelnou, avšak jemnou a hebkou síť, kterou potají připevnil na lože, kde se Afrodita a Áres milovali, a uvěznil je. Žádal pak po Afroditině otci Diovi výkupné, jinak že bohyni nepropustí. Zeus se Héfaistovi jen vysmál, ale Poseidon slíbil, že vše zaplatí, neboť se při pohledu na nahou bohyni lásky bezhlavě zamiloval. Afrodita pak bohu moře porodila dva syny, Rhoda a Hérofila.

Xanthus: řeka Skamandros, u níž se rozkládala bájná Trója; srov. Aeneas VI, 88

Xenokratés: Xenokratés z Chalkédonu, asi 398 př. n. l. - asi 314 př. n. l., Atény, starořecký filozof a matematik, žák Platónův. Snažil se skloubit pythagorejské učení o číslech a Platónovo učení o ideách, vyslovil názor, že čísla a ideje vycházejí z jednoho prazákladu.

Zefyr, Zefyros: syn Titána Astraia a bohyně ranních červánků Éós, bůh západního větru

Zenodorus: odkaz na Pergamon; nejasné, zda myšlen matematik, sochař nebo astronom tohoto jména?

žaludy/chaonské žaludy: Chaónia, Chaon, jméno severozápadní části of the northwestern part of Epirus, domovina řeckých kmenů chaonů; srov. Vergilius, Zpěvy rolnické: "Libere, Cerero štědrá, vždyť na váš pokyn nám země dala úrodný klas za chaonský žalud."

Bibliografie knih použitých při redakci knihy a tvorbě poznámek

• Blažíček, Oldřich J. a Kropáček, Jiří. Slovník pojmů z dějin umění: názvosloví a tvarosloví architektury, sochařství, malby a užitého umění. Vyd. 2. Praha: Aurora, 2013. 479 s. ISBN 978-80-7299-104-4.
• Bouzek, Jan, Ondřejová, Iva a Musil, Jiří. Úvod do klasické archeologie. 3. vyd. Praha: Karolinum, 2006. 111 s. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-1103-1.
• Fink, Gerhard. Encyklopedie antické mytologie. Překlad Jiří Horák. V Olomouci: Votobia, 1996. 366 s. ISBN 80-85885-99-9.
• Hanák, Milan. Slovník architektura a stavitelství = Dictionary of architecture and building construction: anglicko-český, česko-anglický. První vydání. Praha: Grada Publishing, 2017. 702 stran. ISBN 978-80-247-5035-4.
• Hérodotos. Dějiny. Překlad Jaroslav Šonka. Vyd. 2., V Odeonu 1. Praha: Odeon, 1972. 548, [21] s. obr. příl. Živá díla minulosti; sv. 65.
• Isidor ze Sevilly. Etymologiae XVI = Etymologie XVI. 1. vyd. Praha: OIKOYMENH, 2000. Knihovna středověké tradice. ISBN 80-7298-001-7.
• Neškudla, Bořek. Encyklopedie bohů & mýtů starověkého Říma & Apeninského poloostrova. 1. vyd. Praha: Libri, 2004. 215 s. ISBN 80-7277-264-3.
• Neškudla, Bořek. Encyklopedie řeckých bohů a mýtů. 1. vyd. Praha: Libri, 2003. 228 s. Mytologie. ISBN 80-7277-125-6.
• Ovidius. Proměny = Metamorphoses. Překlad Ivan Bureš. 3. vyd., v nakl. Avatar 1. Praha: Avatar, 1998, ©1997. 438 s. Zlatý věk. ISBN 80-85862-25-5.
• Palladio, Andrea. Čtyři knihy o architektuře: v nichž se po krátkém pojednání o pěti řádech a o těch pokynech, které jsou při stavění nejnutnější, pojednává o soukromých domech, o cestách, o mostech, o náměstích, o xystech a o chrámech. Překlad Libuše Macková. 1. vyd. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1958. 467 s. Architektura; sv. 14.
• Plinius Secundus, Gaius. Kapitoly o přírodě. Překlad František Němeček. Praha: Svoboda, 1974. 352 s. Antická knihovna; sv. 19.
• Rhizopoulou, Sophia. On the botanical content of Hypnerotomachia
  Poliphili. 2016. Botany Letters, DOI: 10.1080/23818107.2016.1166070
  
• Šefců, Ondřej. Architektura: lexikon architektonických prvků a stavebního řemesla. 1. vyd. Praha: Grada, 2013. 256 s. ISBN 978-80-247-3120-9.
• Tatrnová, Monika. Plinius Starší: Historia Naturalis, Kapitola XX. Olomouc: 2014. 87 s. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Filozofická fakulta. Ústav klasické filologie.
• Vergilius. Aenéis. 2., oprav. vyd. V Praze: Jan Laichter, 1941. xxxix, 534 s., 16 s. obr. příl. Laichterova sbírka krásného písemnictví; sv. 38.
• Vitruvius Pollio, Marcus. Deset knih o architektuře. Překlad Alois Otoupalík. 2., přeprac. vyd., ve Svobodě 1. vyd. Praha: Svoboda, 1979. 430, [1] s. 32 s. fot. příl. Antická knihovna; Sv. 42.
• Waňousová, Lucie. Antické hudební nástroje s přihlédnutím k ikonografickým pramenům. Praha: 2016. 130 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze. Filozofická fakulta. Ústav pro klasickou archeologii.
  
• Waňousová, Lucie. Dechové hudební nástroje antického Řecka a Říma. Praha: 2014. 94 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze. Filozofická fakulta. Ústav pro klasickou archeologii.